Temptation ✔

45. kapitola - Jen se podívej

Nevěřil bych, jak může ten týden rychle uběhnout. Myslel jsem, že se ukoušu nudou, ale Jonginův notebook s filmy mi byl plně k dispozici, tudíž jsem měl o zábavu postaráno. A ani úkolů a přepisování poznámek nebylo poskrovnu.

Víkend jsem strávil tím, že jsem byl na trénincích, seděl jsem u zrcadla a sledoval veškeré úpravy v choreografii, abych si je co nejlépe zapamatoval. Občas jsem si i něco pomalu a opatrně vyzkoušel, a i když jsem kluky přesvědčoval, že už mě to vážně nebolí, vždycky mě nejpozději po pěti minutách opět poslali sednout.

Žebra se tím naprostým klidem léčila celkem rychle - mohl jsem už volně dýchat, tak zhluboka, jak jen jsem chtěl, mohl jsem bezbolestně chodit, ale zatím nebylo možné, abych ležel na břiše či se příliš otáčel na tu stranu, kde byla žebra zraněná. Byla ale pravda, že v sobotu v noci jsem usnul na boku a hned mě to nevzbudilo.

Všichni měli z mého zlepšujícího se zdravotního stavu radost a dobrá nálada ve skupině byla poslední týden v podstatě permanentní. Přispěl tomu taktéž skvěle se vyvíjející vztah Junmyeona a Yixinga, který se podle nejnovějších zpráv špionského dua BCY (ano, BB tým už Chanyeol podruhé nedovolil a PBH - Park Baekhyun - Baek rázně zamítl s argumentem, že přece není holka, aby si bral ke svému jménu Chanyeolovo příjmení, tudíž se Chanyeol uvolil k finální verzi BCY, tedy Byun Chanyeol) za posledních osm dnů posunul tam, kam se ten můj a Jonginův nepohnul ani za uplynulý měsíc. 

Hned po této zprávě je Jongin nekompromisně vyhodil ze dveří, kroutě hlavou nad jejich drzostí. 

A ani jsem se nenadál a najednou byl nedělní podvečer, mé učebnice a sešity byly už připravené v batohu a já s Jonginem jsme se váleli v posteli, notebook na jeho klíně a na obrazovce běžela jakási odlehčená komedie, při které jsme nemuseli vůbec přemýšlet. 

"Soo?" zamručel mi Jongin rozespale do vlasů, když jsem se zavrtěl v jeho objetí a více se do něj položil. 

"Hm?" rozlepil jsem líně víčka a zvedl jsem hlavu, abych na něj viděl. Naklonil se ke mně, políbil mě na rty a prohrábl mi vlasy, druhou rukou zaklapl notebook, načež ho odložil na noční stolek vedle postele. Opět si mě přivinul do objetí, volnou ruku mi položil na stehno a vdechl vůni mých vlasů.

"Něco jsi chtěl," připomněl jsem mu polohlasně.

"Jo," zasmál se tiše a políbil mě do vlasů, "přitulit si tě k sobě a povídat si."

"A o čem?" uculil jsem se a pohladil ho přes tenkou látku trička po hrudníku.

"Nevím," poplácal mě lehce po stehnu, druhou rukou mě ležérně objímaje kolem ramen.

"A kdo to má vědět, když ne ty?" zeptal jsem se, načež jsem přes něj přehodil jednu nohu a on si ji podchytil v podkolenní jamce, aby mi ji mohl pokrčit a přitáhnout až na svůj klín. Tím jsem se k němu o něco více přitiskl, nosem jsem se mu zlehka otřel o krk a poté jsem se mu k němu rty přisál.

"Uhm..." vydechl a vyjel z podkolenní jamky přes spodní část stehna až na můj zadek, druhou rukou mi zajel do vlasů a zlehka je sevřel v pěsti, načež mě odtáhl od svého krku. Tázavě jsem se na něj podíval, rukou mu neustále přejížděje po hrudníku, druhou volně položenou ve svém klíně.

"Mohli bychom probrat ten pondělní incident," řekl s lehkostí v hlase a mně srdce kleslo až do kalhot. Uvědomoval jsem si, že má pondělní akce před začátkem vyučování nebude opomenuta. A taky jsem si uvědomoval jeho stehno, které mi během našeho dosavadního, téměř mlčenlivého rozhovoru nepozorovaně vklínil mezi nohy. A ve chvíli, kdy zmínil můj pondělní prohřešek, mě na něj rukou natlačil a několikrát jím pohnul, čímž vytvořil více než patrné tření.