Temptation ✔

52. kapitola - Rány osudu

"Nevěřím tomu, že jsem vážně řekl ano," zamumlal jsem, zatímco jsem si před zrcadlem upravoval límeček košile, který vykukoval zpod tmavě modrého svetru. "Proč!"

"Protože mě miluješ," objal mě Jongin zezadu kolem pasu a přitiskl mi rty na krk.

"Jongine, ne!" Prudce jsem sebou cukl, ohnal jsem se po něm a udělal dva rychlé kroky, až mě zabolelo ve spodních partiích, které stále nebyly úplně v pořádku. "Vyplácali jsme na zakrytí těch cucfleků půl tuby makeupu Sehunovy mamky. A radši ani nechci vědět, jakou hodnotu ten makeup měl."

"Měl jsi to vyřešit jako já," zasmál se a ukázal na svůj krk zakrytý rolákem.

"Žádný rolák s sebou nemám," našpulil jsem pusu a založil jsem si ruce na prsou. "A Sehunův, co sis půjčil ty, by mi asi byl jen těžko."

"Možná by se ti musely tak třikrát ohrnout rukávy, ale nějak bychom to zvládli," zasmál se Jongin a znovu mě objal kolem pasu, tentokrát však zepředu, jelikož jsem stál čelem k němu.

"Ohromně vtipný," poznamenal jsem sarkasticky a hlasitě si povzdechl, když mě zlehka políbil na čelo a pohladil po vlasech.

"Ale no tak, lásko, přestaň už se mračit," řekl a usmál se na mě tím svým neodolatelným úsměvem, který mě zpravidla pokaždé donutil usmát se taky. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Odevzdaně jsem mu ruce ovinul kolem krku, zadíval jsem se na něj a naklonil hlavu na stranu: "Já jen... je to hrozné náhle a já jsem vážně... nervózní."

"Nemáš proč být," zavrtěl hlavou a políbil mě na špičku nosu.

"Co když se jí nebude líbit, že chodíš s klukem? Co když se jí nebudu líbit já?" nadhodil jsem se s obavami v hlase.

"Neboj se," zadíval se mi podmanivě do očí. Prohlédl jsem si jeho šedý rolák a následně prsty přejel po jeho příjemném materiálu: "Měl by ses Sehuna zeptat, kde ho koupil, protože ti neuvěřitelně sluší."

"A nebo mu ho už nevrátím," dodal s poťouchlým úsměvem a oběma rukama mi sjel na zadek, dokud jeho dlaně nespočinuly v zadních kapsách mých černých upnutých džín.

"Ty jsi mi ale kamarád," poznamenal jsem a ani jsem ho nenechal odpovědět, jelikož jsem své rty přitiskl na ty jeho a zlehka jsem mu zatahal za vlasy. Pootevřel jsem pusu, přitiskl jsem se na něj ještě o něco více a zavřel jsem oči, když mě naplno obklopila vůně jeho omamného parfému. Cítil jsem, jak se jeho jazyk setkává s tím mým, a když mi jemně zasténal do úst, zamotala se mi hlava touhou.

"Musíme jít," zamumlal do polibku.

"A co kdybych ti navrhl alternativu," nadhodil jsem a pohladil ho po hrudníku, kolenem jsem přitom nenápadně zatlačil na jeho rozkrok.

"Ne," vyndal mi ruce z kapes džín a ostře mě plácl přes zadek.

"No fajn, ty násilníku," zaskuhral jsem a ublíženě se na něj podíval - vzhledem k tomu, jak mě v noci zřídil, teď moc opatrný vážně nebyl. "Tak jdeme."

Dům paní Kim skutečně nebyl daleko - řidič nás vezl sotva deset minut, což byla trasa, která se dala rozhodně ujít i pěšky. Když jsme vystoupili z auta, zvědavě jsem si prohlédl dům, který byl sice o poznání menší než dům rodiny Oh, přesto však vypadal krásně.

"Jonginnie-oppa," ozval se od vchodových dveří dětský hlas.

"Minju," usmál se Jongin a ve chvíli, kdy se k němu holčička rozeběhla, udělal dva rychlé kroky a zvedl ji do své náruče. Ona se vesele zasmála a objala ho svými drobnými ručičkami kolem krku.