Temptation ✔

23. kapitola - Sladké mámení

Jasná sluneční záře mě probrala z hlubokého spánku - vypadalo to, že včerejší hezké počasí se přehouplo i do dnešního dne. Rozespale jsem zamručel a pomalu jsem pootevřel oči.

Nikdy nikoho neměl, problesklo mi hlavou. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Přemýšlel jsem nad tím po celou dobu, než jsem včera usnul, bylo to tak... nečekané. Samozřejmě bylo zcela pochopitelné, že si mohl vybírat a nechtěl se zaplést jen tak s někým, ale tím více mě udivovalo to, že zrovna já...

Posadil jsem se, rychle vklouzl do pantoflí a vydal jsem se do koupelny. Byl jsem večer fyzicky tak moc unavený, že jsem se ani nedošel osprchovat. Jen jsem ležel v posteli a hodiny přemýšlel, nic víc.

Otočil jsem se na Junmyeona, ještě než jsem zalezl do koupelny, ale ten spal jako zabitý a rozhodně to nevypadalo, že by se v nejbližší době hodlal vzbudit. Zamkl jsem za sebou, ledabyle jsem odhodil tričko od pyžama na umyvadlo, za ním letěly i tepláky a spodní prádlo, a pak jsem se ponořil do tepla, které mi sprcha poskytovala. Horká pára stoupala nahoru, kapky vody mi putovaly po těle a já se nemohl zbavit myšlenek na včerejší den a předchozí noc.

Nikdy mi nepřipadalo nic tak správné. Nikdy mi nepřipadalo nic tak přirozené. Jen on, jeho blízkost, jeho oči spojené s těmi mými, jeho rty přitisknuté na mých, každý úsměv, který mi věnoval.

Natáhl jsem se pro šampon a ustoupil jsem mimo proud vody, abych ho mohl vmasírovat do vlasů.

Asi mi to předtím prostě nedocházelo. Jeho smyslnost musela být dar od narození, ne něco, co získal zkušenostmi. Ale ten způsob, jakým stále udržoval naše polibky nevinné, jak nikdy rukama nezajel níž, i když měl příležitost, to všechno teď dávalo daleko větší smysl.

Znovu jsem se nechal teplou vodou omýt a protřel jsem si oči, když se mi do nich dostal štiplavý šampon.

Znamená to, že budu muset na chvilku převzít iniciativu?

Odtáhl jsem dveře sprchy, načež jsem se otřásl chladem kontrastujícím s teplem sprchy. Natáhl jsem se pro huňatou osušku a zabalil jsem se do ní. Spokojeně jsem si ji více přitahoval k tělu a cítil, jak se do ní vpíjí kapky vody stékající po mém těle.

Když jsem se vrátil do pokoje, bleskově jsem se převlékl a vyrazil jsem ven, tiše za sebou zavíraje dveře. Měl jsem v plánu zajít za Baekhyunem a Chanyeolem a říct jim o včerejším rozhovoru s Junmyeonem - přesněji tedy o části, která se týkala jeho vztahu s Yixingem.

"To snad není pravda," zaslechl jsem, když jsem procházel kolem pokoje Sehuna a Luhana. Najednou se z něj vyřítil Yixing rudý až na zadku. "Připomeňte mi, že kdybychom někdy bydleli všichni společně, že chci mít pokoj co nejdále od toho vašeho."

"Úplně by stačilo, kdybys vcházel do pokoje až poté, co tě ten uvnitř vyzve, drahý Yixingu," ozval se Sehunův klidný hlas z pokoje.

"Zaklepal jsem," ohradil se.

"A odpověděl ti někdo?"

"Uhm," zrudl ještě o něco víc a vytočeně si založil ruce na prsou. Pak si mě konečně všiml. "Ahoj, Kyu, za žádnou cenu nechoď dovnitř!"

"Dobrý ráno," pousmál jsem se a došel jsem k němu blíž, abych ho mohl povzbudivě poklepat po zádech.

"Dobrý ránko, Kyuuu," ozval se zevnitř Luhanův hlas, který byl lehce rozechvělý, a dokonce i Sehunovo střídmé popřání dobrého rána.

"Dobré," odpověděl jsem a natáhl se po klice. Byl jsem neuvěřitelně vděčný, že na postel přímo ode dveří nebylo vidět. Bylo potřeba nejprve projít kolem koupelny, která byla hned u dveří, a pak zahnout za roh, kde se postel nacházela. V podstatě by stačilo udělat dva kroky, nic víc. "Nenechte se rušit," zasmál jsem se a zavřel dveře, aby měli konečně zase trochu soukromí.