Temptation ✔

53. kapitola - Skryto za smíchem

"Cože máš?" vytřeštil jsem oči a málem jsem se zadusil kouskem kimchi, který jsem zrovna žvýkal. 

"Mám po tréninku rande," zopakoval Chanyeol trpělivě a rozhlédl se kolem, ale zdálo se, že nikdo ze studentů si mého hlasitého výjevu nevšiml. 

"Neříkal jsi, že máš to rande odpoledne? A když máme trénink od čtyř do šesti, tak nevím nevím," nadhodil Baekhyun a strčil si do pusy trochu rýže. Lupl jsem po něm pohledem - byl dneska nějak přešlý, neměl dokonce ani žádné sarkastické poznámky, když profesorka ohlásila další test z chemie.

"No... to mám," přiznal Chanyeol.

"Takže posuneme trénink?" navrhl Sehun. "Pokud pojedete hned po škole, tak bys mohl být tak do šesti zpátky. Takže my si dáme trénink od šesti a ty doraz hned, jak vám to rande skončí."

"Fajn," pokýval tmavovlásek s úsměvem hlavou, "děkuju. Slibuju, že už se kvůli něčemu takovému trénink nebude přesouvat."

"Prosím tě," mávl Luhan ledabyle rukou, "vždyť sám víš, kolikrát se trénink úplně rušil kvůli tomu, že jsem nemohl chodit. A už se zrušil dokonce i kvůli tomu, že nemohl chodit Kyungie."

Díky, to bylo vážně potřeba zmínit.

Zamračil jsem se a nacpal si plnou pusu kimchi, abych nemohl nic říct. Jongin mi položil ruku na stehno, popleskávaje mě po něm, tiše se mi zasmál do ucha a mně po zádech přejel mráz z jeho příjemného hlasu a horkého dechu, který mi ovanul ušní lalůček. Tiše jsem polkl sousto a rukou jsem nenápadně sundal jeho dlaň ze svého stehna, rozhlížeje se kolem sebe, zda to nikdo neviděl. Stačil ten šátek, který jsem musel nosit, aby si nikdo nevšiml těch cucfleků, kterými jsem měl pokrytý celý krk. Zatímco většina cucfleků na Jonginově krku už zmizela, nebo minimálně zbledla tak, že nebyly už vůbec vidět, ty moje akorát ztmavly a já se mohl jen modlit, aby do sobotního vystoupení úplně zmizely.

"Chci zpátky k tobě domů, Hune," povzdechl si Yixing, "pryč od všech těch povinností třídního prezidenta."

"Jsem v tom s tebou," pohladil ho Junmyeon po rameni a povzbudivě se na svého přítele usmál.

"Přesto bych ten čas raději trávil jinak, než pročítáním stížností a vypisováním formulářů," namítl Yixing. 

I když bylo teprve pondělní poledne a od Sehuna jsme se vrátili v neděli pozdě večer, už jsme měli školy plné zuby. Tento týden nás čekaly tři testy a nikoho z nás o víkendu samozřejmě nenapadlo se učit. Ani v nejmenším. 

...

Po odpoledním vyučování jsme se vrátili zpět na pokoje,  kde nás čekaly téměř tři hodiny volna. Chanyeol se s námi až přehnaně nadšeně rozloučil, nastříkal na sebe snad půl lahvičky parfému a rozeběhl se k hlavní bráně školy, kde už na něj měla čekat Eunseo. Sledovali jsme jeho vysokou postavu, jak mizí za rohem chodby, a Luhan si hlasitě povzdechl: "Nemám z toho dobrý pocit." 

"Ani já ne," zavrtěl Jongin hlavou, "vždycky jsem tak nějak počítal s tím, že Chanyeol s Baekhyunem jednoho dne přijdou a přiznají nám, že spolu chodí." 

Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe, abych pohledem vyhledal Baekhyuna, ale Junmyeon mi jen položil ruku na rameno a zavrtěl hlavou: "Baek tu není. Celý den neřekl skoro ani slovo, snad jen při obědě, a hned po odpoledním vyučování se někam vytratil." 

"Trávil s Chanyeolem veškerý svůj volný čas, bude to pro něj těžké, až ho ztratí," povzdechl si Yixing. 

"Proč by ho měl ztrácet?" nakrčil jsem nechápavě obočí a následoval ostatní, kteří se vydali do pokoje Sehuna a Luhana.