Temptation ✔

32. kapitola - Z očí do očí

"Mhm..." zamumlal jsem, když bez varování - ne však nečekaně - přitiskl své rty na ty mé a okamžitě si skrz ně vybojoval vstup do pusy. Propustil má zápěstí ze svého ocelového sevření, takže jsem na nic nečekal a okamžitě ho pevně objal kolem krku, načež jsem polibek prohloubil o něco více.

"Takže..." poodtáhl se ode mě, kousl mě jemně do rtu a pak opřel naše čela o sebe. "Jsem celý zpocený, půjdu se vysprchovat."

"Dobře," šeptl jsem a pohladil ho po odhaleném hrudníku, což jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy se má dlaň střetla s jeho jemnou kůží. Vydechl jsem a bříšky prstů zlehka přejel po klíční kosti, očima jsem jejich putování následoval, stále opřen svým čelem o to jeho. Pokračoval jsem na rameno a pak přes jeho linii až na krk, po kterém jsem ho mazlivě pohladil, než jsem mu rty přitiskl na hranu čelisti.

"A po tobě chci," zamumlal mezi ostrými nádechy, když jsem rty pokračoval po hraně až k uchu, do jehož lalůčku jsem ho s citem kousl.

"Mhm?" zamručel jsem na znamení, že ho poslouchám, ale mé rty nepřestávaly okupovat citlivé místečko těsně pod jeho uchem.

"Chci, abys nám udělal nějakou výbornou večeři, zatímco se budu sprchovat," řekl a já se na moment zarazil. Čekal jsem naprosto, ale vážně naprosto jiný úkol. Frustrovaně jsem zakňučel, když náhle přerušil náš tělesný kontakt a poodstoupil ode mě. Věnoval mi hravý úsměv, ještě mi rozverně prohrábl vlasy, ale pak se vypařil do koupelny a mě nechal stát jako opařeného na místě. Více jsem se přitiskl na dveře a pokoušel se uklidnit své rozpálené tělo, zběsile bušící srdce a přerývaný, zrychlený dech. 

Jak mám teď něco uvařit? 

Vyčítavě jsem se podíval na bouli, která se mi rýsovala pod pevnou látkou kalhot, a sykl jsem: "Tak ty mě v tom prostě necháš vykoupat, jo? To nemůžeš mít alespoň jednou pevnější vůli?" Pak mi došlo, k čemu to vlastně mluvím, a zavrtěl jsem hlavou. Když jsem si byl jistý, že už mě vratké nohy dokáží udržet, odlepil jsem se ode dveří a otevřel jsem je, abych se mohl vydat do kuchyně. Tam jsem se prohrabal celou ledničkou i skříňkou s jídlem, ale neměl jsem ani sebemenší nápad. Jediná věc, kterou jsem měl v hlavě a která vytlačovala všechny ostatní, byla představa Jonginova nahého těla přitisknutého k tomu mému, společně se svíjející pod vlnami vášně a chtíče. 

"Ale no tak," okřikl jsem sám sebe, prudce jsem zavrtěl hlavou a vyndal jsem ze skříňky celozrnnou bagetu. Z lednice pak jedno kuřecí prso, okurku, papriku a pár rajčat - zeleninový salát na přípravu nebude tak náročný a navíc jsem věděl, že ho má Jongin rád. 

Zatímco se restovalo kuřecí maso, rozpálil jsem si troubu a nakrájel bagetu na šest tlustých plátků, načež jsem každý z nich pomazal bylinkovým máslem. Vyskládal jsem je na plech, bleskově hodil do trouby a stáhl jsem plamen, na kterém se restovalo maso. Rozkrájel jsem zeleninu a rozdělil do dvou velkých talířů, navrch jsem přidal maso a jogurtový dresing a čekal jsem, než se rozpečou bagety. 

Opřel jsem se o linku břichem, opláchl jsem pod horkou vodou nůž a prkénko a zasněně jsem se zadíval kamsi před sebe. První noc s Jonginem, kdy budeme naprosto sami a zároveň noc, kdy budu muset plnit každé jeho přání. Možná bych se měl bát - byl jsem mu zcela vydán na milost a nemilost. Nějak jsem ale cítil, že by mi neublížil - důvěřoval jsem mu. 

Ale má důvěra mě už jednou přivedla na naprosté dno. 

Zavrtěl jsem hlavou a vyndal z rozpálené trouby opatrně bagetky, načež jsem je vyskládal na kraje talířů. Vypnul jsem troubu, vzal oba talíře, na každý jsem položil jednu vidličku a s plnýma rukama jsem se vydal zpět do našeho pokoje.