Temptation ✔

29. kapitola - Tváří v tvář

Neděle... konečně neděle. 

Pousmál jsem se a zakryl jsem si paží oči, abych se ubránil agresivnímu slunečnímu svitu. 

Už za pár hodin budu zpátky u něj. 

Posadil jsem se a slastně se protáhl. Vypadalo to, že není zrovna brzy, vůbec mě to ale netrápilo. Stáhl jsem ze sebe deku a chodidla jsem položil na chladivou vinylovou podlahu. V tu chvíli mi zapípal telefon. 

'Dobré ráno :* právě jsem se probudil a uvědomil si, co je za den. Kolikahodinový bude odpočet, než se mi konečně zase vrátíš?' 

Vážně se probudil ve stejnou chvíli jako já? Neuvěřitelný... 

'Dobré ráno :) já ti nevím... pojedu někdy po obědě, takže předpokládám, že tak do pěti bych mohl být zpátky. Budu se snažit co nejdříve. :* A mimochodem... taky jsem se právě probudil.'

Zaběhl jsem do koupelny, která byla jen kousek od mého pokoje, abych se mohl osprchovat. Rychle jsem ze sebe sundal tričko na spaní i spodní prádlo a zapadl jsem do sprchy. Se slastným úsměvem jsem nechával kapky horké vody, aby mi masírovaly tělo, a líně jsem se začal umývat.

"Kyungie," uslyšel jsem náhle mamky tlumený hlas. Vypnul jsem vodu a rázné zaklepání na dveře koupelny mě ujistilo, že jsem neměl slyšiny.

"Ano?" houkl jsem a opatrně vyšel ze sprchového koutu, ručník spěšně obmotávaje kolem pasu.

"Máš tady návštěvu. Čeká na tebe dole v kuchyni."

"Ah," podivil jsem se, "dobře, hned jsem tam."

Rukou jsem setřel rosu ze zrcadla, vyčistil jsem si zuby a vrátil jsem se zpět do pokoje. S nespokojeným výrazem, že jsem svou oblíbenou ranní sprchu nemohl v klidu dokončit, jsem si oblékl modrošedý svetr a černé džíny, prohrábl si vlhké vlasy a pokusil se většinu vody odstranit ručníkem.

Neměl jsem sebemenší tušení, kdo mě mohl přijít navštívit. Nikomu jsem nepsal, že se na víkend vracím. Vlastně jsem tady ani neměl žádného natolik dobrého přítele, abych mu chtěl dát vědět.

Seběhl jsem schody z prvního parta, které vedly přímo do kuchyně, ale na předposledním schodu jsem se zastavil. Pevně jsem sevřel zábradlí a zalapal jsem po dechu.

"Dlouho jsme se neviděli, Kyungsoo."

Mlčel jsem a pokoušel se uklidnit své divoce bušící srdce - nenávistí, vztekem, šokem, strachem...

"To mě ani nepřivítáš?" zeptal se posměšně a prohrábl si své krátké černé vlasy.

Skutečně tam stál. Člověk, který mě zničil. Který mě dostal až na úplné dno.

"Vypadáš dobře," zastrčil si ruce do kapes, ušklíbl se a vydal se ke mně.

"Nepřibližuj se," procedil jsem skrze zuby a obezřetně se rozhlédl - rodiče museli být v obýváku. Dobře pro mě. O našem vztahu nic nevěděli, nevěděli ani, že jsem gay. Na druhou stranu... kdyby to věděli, pravděpodobně by ho ani nepustili do domu.

"Ale, ale, že bys vystrkoval drápky?" udělal další krok a já pozadu vyšel dva schody. "Konečně?" dodal a jeho škleb nemizel, právě naopak. 

"Já to myslím vážně. Vypadni odsud!" zvýšil jsem hlas, ale ne natolik, aby ho mohli rodiče přes dvoje dveře slyšet. 

"A co když řeknu, že nechci?" našlápl na první schod. Křečovitěji jsem sevřel zábradlí, ale neustoupil jsem.