Temptation ✔

19. kapitola - Geniální plán

"Kafeee," vešel do místnosti Baekhyun a nesl tác s osmi hrníčky. Zastavil se u každého z nás, aby si jeden vzal, a hned za ním šel Chanyeol se dvěma ohromnými termoskami a každému do hrnečku naléval kávu s mlékem a cukrem. Rozhlédl jsem se po pokoji - naposledy jsem tady byl, když se konala má uvítací párty. Ani jsem tehdy nevěděl, že je to zrovna jejich pokoj. Natáhl jsem nohy před sebe, až mi od poloviny lýtek dolů vykukovaly z postele, na kterou jsem se posadil. Svíral jsem hrneček v dlaních a cítil jsem se naprosto šťastně a spokojeně. Sice jsem toho v noci nenaspal tolik, kolik bych chtěl, ale stálo to za to.

Najednou jsem ucítil, jak se těsně vedle mě prohnula postel. Otočil jsem se a jen tak tak se ovládl, abych sebou polekaně necukl a nevylil na sebe a postel to výborné kafe. Yixing se ke mně skláněl a naše tváře byly jen milimetry od sebe. Jelikož jsem byl skoro v rohu postele a on seděl hned vedle, v podstatě mi zabarikádoval cestu.

"Eh...?" nervózně jsem se usmál, on mě však nepřestával zvědavě pozorovat.

"Bylo v noci všechno v pořádku? Nezapomeň, že mi můžeš všechno říct," položil mi ruku na stehno a jeho zvědavý pohled se změnil na mnohem více důvěryhodný.

"Já vím, děkuju," zasmál jsem se a nenápadně se rozhlédl. Junmyeon seděl na druhé posteli opřený o stěnu, ke které bylo přitisknuté čelo postele, a prohrabával se Sehunovými vlasy. Blonďák napůl seděl a napůl mu ležel v náruči a ukazoval mu něco na tabletu, který měl položený v klíně. Nepochyboval jsem o tom, že šlo opět o nějakou choreografii. Luhan s Jonginem a Chanyeolem vyjídali z piknikového koše všechny třešňové kapsičky, které v něm ještě zbyly, a já jsem si až v tu chvíli uvědomil, jaký mám vlastně hlad.

"Všechno bylo v pohodě," dodal jsem rychle, když mě jeho oči nepřestávaly probodávat.

"Vypadáš tak roztržitě a zasněně," konstatoval a prsty mi poklepával nad kolenem. "Na tvůj vkus až příliš."

"Vůbec ne," zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a modlil se, ať už ten výslech skončí.

"Ale ale," naklonil se k nám Baekhyun, "copak tady řešíme?"

"N-nic," pokusil jsem se situaci zahrát do autu. Můj pokus se však s účinkem minul velkým obloukem.

"Jen se ptám Kyunga na minulou noc. Chová se zvláštně," vysvětlil Yixing. V tu chvíli po mě Baekhyun střelil chápavým pohledem, kterého si tmavovlásek nestačil všimnout, a pak se jeho výraz změnil v až moc lehkovážný. Objal Yixinga kolem ramen a ležérně se mu posadil do klína.

"Baeku?" podezřívavě se na něj podíval.

"Broučku," začal Baekhyun a pohladil ho po tváři. Jak mělo tohle, sakra, vypadat? Jako svádění? Doufal jsem, že taková hloupost snad Baekhyuna nenapadla. "Jsou jiné věci, které bychom tady měli řešit. Například tvé již několik měsíců trvající zamilování, co myslíš?"

Yixing nepatrně zčervenal, bojovně se narovnal a zamračil se na něj: "Nechápu, o čem to tady mluvíš."

"Ne?" nadzvedl hnědovlásek pobaveně obočí a naklonil se k němu, jako by ho snad chtěl políbit. Co se to tady, sakra, děje?

"No ne," odtáhl se od něj Yixing a opatrně ho shodil ze svého klína. Baek se však nevzdával, přelezl si ke mně, čímž mě donutil přitáhnout si nohy k tělu, a pokračoval: "V tom případe by ti naprosto vůbec nevadilo, kdybych se připojil k Sehunovi a sedl si na klín Junmyeonovi, že ne?"

"Nemám na něj žádný nárok," odpověděl, což se však rozhodně nedalo považovat za přímou odpověď na položenou otázku. A mně konečně začínalo docházet, o čem hnědovlásek mluví. Ten večer, kdy sepisovali informace pro školní radu, když šli společně za ředitelem, společně nesli televizi, když se v noci tak nevinně drželi za ruku...