Temptation ✔

4. bonusová kapitola - Prognóza

Krásné ráno, 

jelikož jsem měla po včerejší nehodě, kdy jsem omylem zveřejnila část kapitoly, černé svědomí, zasedla jsem k počítači a na jeden nádech sepsala celou tuhle kapitolu (šla jsem kvůli tomu spát až v půl třetí :D).

Když jsem včera mazala omylem zveřejněný kousek, smazalo se mi to úplně, a jelikož jsem to neměla nikdo zálohované, psala jsem celý díl úplně od začátku, takže i ti, kteří si část už měli šanci přečíst, by začátek rozhodně neměli přeskakovat. :)

Tento díl je bonusový, jelikož není vyprávěn Kyungsooem, ale jiným členem. Přímo však navazuje na 39. kapitolu, tudíž pokud normálně nečtete bonusovky, tuto byste neměli vynechávat.

***

"Kyungsoo!" vykřikl jsem a rozeběhl se k přechodu. Celý zbytek skupinky mě následoval se stejně zděšenými výkřiky.

"Prokrista," klekl jsem si vedle Jongina, který Kyungsooovo bezvládné tělo svíral v náruči a pokoušel se nahmatat tep. Ruce se mu třásly, horké slané slzy stékaly po tvářích a hlasité vzlyky se draly ven z jeho hrdla.

"Udělám to," nabídl se Chanyeol, ale Jongin jen upevnil své sevření a zavrtěl hlavou. Opřel se čelem do jeho krví slepených pramínků vlasů, více si ho k sobě přivinul a cosi nesrozumitelného mu mumlal do ucha.

"Zavolejte sanitku, " otočil jsem se na Luhana a Yixinga, kteří stáli za mnou, ač to vypadalo, že Luhan nemá daleko ke zhroucení. Yixing však duchapřítomně vytáhl telefon, rozechvělými prsty vytočil záchrannou službu a tiše popotáhl nosem, vina si Luhana volnou rukou do náruče.

Otočil jsem se zpět k ostatním a hluboce jsem vydechl, když jsem uviděl, jak se nad Kyungsooem sklání Chanyeol a Baekhyun, který přes slzy snad ani nemohl vidět na to, co dělá, přesto se však pokoušel plnit všechny Chanyeolovy pokyny. Kousek od nich klečel Sehun a pevně objímal Jongina, který své vzlyky tlumil do jeho ramene.

Natáhl jsem k němu ruku, abych ho mohl pohladit po zádech, a mezi zuby jsem bolestivě žužlal svůj spodní ret, abych se sám taktéž nerozvzlykal. Sehun si ho více přitáhl k sobě – sám bílý jako stěna – a přitiskl mu rty do vlasů.

"N-nesmí se-se mu s-stát," zašeptal trhaně, "t-to samé... ne-nemůže mi um... umřít..."

"To se nestane... už nikdy. Neboj se, " zašeptal Sehun a podíval se na mě. Pokrčil jsem rameny a dal jsem si ruku před ústa, abych umlčel svůj rozechvělý hlasitý nádech. Nevěděl jsem to, nevěděl jsem, jestli bude Kyungsoo v pořádku.

Když jsem se podíval zpět na místo, kde ležel Kyungsoo, obklopovalo ho už mnohem více lidí, kteří se pokoušeli pomoci, a v dáli se ozývalo houkání. Úlevně jsem vydechl, když se v mém zorném poli začala vynořovat sanitka.

"Ustupte!" razili si záchranáři cestu ke Kyungsooovi skrze hlouček lidí, aby ho mohli položit na nosítka. Pomohl jsem Sehunovi zvednout ze země otřeseného Jongina a otočil jsem se na Yixinga, který stále objímal a utěšoval plačícího Luhana. Podívali jsme se na sebe a já opět musel svůj spodní ret stisknout mezi zuby, abych zabránil vzlykům uniknout z mých úst, a pláči, aby nade mnou převzal kontrolu.

Musel jsem být silný. Prostě musel.

...

"Tak dlouho to přece nemůže trvat," zamručel Chanyeol a přecházel chodbou zběsile sem a tam.

"Laskavě si sedni," zavrčel Sehun nevrle a frustrovaně si povzdechl. Pohladil Luhana, jehož, nyní již delší dobu zaschlé, slzy ukolébaly k neklidnému spánku, po tváři a nepatrně se posunul, aby mu poskytl větší pohodlí ve své náruči.