Temptation ✔

9. kapitola - V.I.P sprcha

Posadil jsem se na jednu z méně obsazených tribun a pohodlně jsem se opřel. Byl jsem zvědavý, jak bude choreografie, kterou jsem viděl již tolikrát, vypadat z tohoto úhlu pohledu, na ohromném prostranství a s tolika lidmi v publiku.

"Nemůžu se dočkat," zaslechl jsem vedle sebe dívčí hlas. Nepatrně jsem se pootočil, abych spatřil drobnou černovlásku, která se nadšeně obracela ke své červenovlasé kamarádce sedící vedle ní.

"Já taky ne," odpověděla a chytla ji za paži. "Kdy jindy máme šanci vidět EXO? Když ani nechodíme s nimi do školy."

"Přesně tak. Doufám, že budou mít více vystoupení, jsou tak skvělí."

"A tak krásní!"

"Promiňte," otočila se na ně dívka, "bavíte se o EXO?"

"Ano," uculila se červenovláska.

"Od jejich loňského vítězství jsem byla na sedmi jejich vystoupení z osmi, které měli. Ale teď jako by se po nich na poslední dva měsíce slehla zem. Vypadá to, že tohle bude velké."

Zalapal jsem po dechu. Bavily se snad o...

"Koho z nich máš nejradši? Kdo se ti nejvíc líbí?" zeptala se zvědavě černovláska.

"Já? No... asi Luhana, je tak sladký," zčervenala dívka, a pak si zakryla rudou tvář dlaněmi.

To není možný. Ony vážně mluví o nich.

Zbledl jsem a urychleně jsem svůj pohled stočil zpět dopředu. Ještě by se mě taky na něco začaly vyptávat. A najednou se zhasla všechna světla v celé hale krom toho jednoho kužele světla, co osvětloval část pódia.
Čekal jsem nějakou úvodní řeč moderátora, ale nikdo tam nestál. Zhaslo i to poslední malé světlo a celá hala se ponořila do tmy.

Najednou se z reproduktorů ozvalo luskání, které se linulo celým tím ohromným prostorem. A kužel světla se objevil znovu, tentokrát však  osvicoval postavu, která stála uprostřed pódia a luskala do rytmu.

Jongin.

Věděl jsem, co bude následovat. Znal jsem každičký krok z celé choreografie. Přesto jsem lapal po dechu po celou tu dobu.
Rozjíždělo se to pomalu, jak se ostatní přidávali, způsob tance při této části byl skoro až sexuální. Ty pohyby pánve a hrudníku rozhodně byly velmi dobře promyšlené.

Dívky vedle mě začaly nadšeně pokřikovat, rozplývaly se snad při každém pohybu, při každém pohledu.

A pak BUM.
Ostrý beat prořízl napjatou, doslova elektrizující atmosféru a začala neskutečná show. V tu samou chvíli se ze všech tribun spustil jásot a hlasitý potlesk a mé srdce jako by chtělo vyskočit z hrudníku. Ta energie, síla, synchronizace... ovládli jako skupina celou stage. A všechny diváky. Přesně tak, jako se jim to povedlo hned první den, co jsem byl na jejich tréninku.
Na konci vystoupení si vychutnali ohromnou standing-ovation, které jsem byl součástí, a pak se vytratili z pódia.

Musel jsem pryč. Nezajímalo mě, co říká moderátor, musel jsem pryč - za nimi. Co možná nejrychleji jsem se propletl mezi lidmi, vyběhl jsem schody po straně tribuny, a pak jsem zahnul doleva, odkud jsem prvně přišel. Pospíchal jsem dlouhou chodbou, u toalet jsem zahnul znovu doleva, poté jsem svižně seběhl schody vedoucí ke sprchám a šatnám, až jsem dorazil k té jejich. Zpoza dveří se ozýval hlasitý hovor a smích, jeden se překřikoval přes druhého. V tu chvíli jsem ztratil jistotu. Měl bych tam teď jít? Nepokazím jim jejich skvělý moment a radost?