Temptation ✔

7. bonusová kapitola - Na první pohled

Ahoj všichni :)

rozhodla jsem se trochu vás rozptýlit od učení, i když měla tahle bonusovka vyjít až za pár hodin. Nikdo z vás bohužel neuhodl, o čem tato kapitola bude, ale nevadí, do one-shots se stejně pustím hned poté, co dokončím epilog.

Tak si tenhle díl užijte a doporučuji vám přečíst si nejprve znovu kapitolu 3, 4 a 5. :) ♡

***

"Sakra," zaklel jsem, když se mi otočka opět nepovedla dle mých představ. Pomalu jsem se narovnal a přitiskl jsem si dlaň k břichu, abych alespoň trochu umlčel svůj kručící žaludek. Tiše jsem si povzdechl a popadl jsem své věci - stejně už jsem neměl sílu na to, abych tančil dál, takže jsem se z tanečního sálu vydal rovnou do sousedících sprch.

Sprcha po tréninku mi vždycky připadala skoro stejně tak skvělá jako samotný tanec. Poslední dobou mě však začínala opouštět síla i enthusiasmus, neužíval jsem si už tanec jako předtím. A naprosto jsem nechápal proč.

Prohrábl jsem si mokré vlasy a zaklonil jsem hlavu, takže mi kapky teplé vody začaly omývat pot z tváře. Zavřel jsem oči, protřel jsem si vlhkou tvář dlaněmi a poté jsem se sehnul k lahvičce se sprchovým gelem, vymáčkl jsem si trochu do dlaně a začal jsem si umývat celé tělo. Byla to úleva, ale necítil jsem se tak skvěle a zrelaxovaně, jako tomu bylo dříve.

Když jsem o pár minut později vylézal ze sprchy a začal jsem se otírat osuškou, přišlo mi, jako bych z dáli slyšel zvonění. Vyndal jsem z batohu svůj telefon a rozsvítil display, abych zkontroloval čas - 13:35.

"Kurva!" zaklel jsem. Právě začínalo mé odpolední vyučování.

Popadl jsem svou uniformu a poté, co jsem si rychle nasadil spodní prádlo, jsem se začal soukat do kalhot. Pak jsem na sebe snad ještě rychleji natáhl košili, hbitě zapnul knoflíky a vrhl jsem se do zavazování bot, když jsem měl už na nohou i čisté ponožky. Poté jsem si ledabyle zavázal kravatu pod neupraveným límečkem, navlékl jsem na sebe sako, popadl jsem batoh a vyběhl jsem ze dveří. Po cestě jsem si prohraboval své stále ještě vlhké vlasy a doufal jsem, že je vítr, který lehce pofukoval, stihne alespoň trošku vysušit, než přes školní pozemky doběhnu do své třídy.

Vpadl jsem do učebny jako velká voda a navíc bez klepání, takže jsem se hned na prahu zarazil.

"Jongine," otočila se na mě profesorka, "jdete pozdě."

"Omlouvám se," vyhrkl jsem zadýchaně. "Už se to nestane."

"Tak si běžte sednout," odvětila s lehkým úsměvem a já věděl, že je vše zapomenuto a žádný problém mít nebudu. Rychle jsem prošel mezi lavicemi a pokoušel jsem se ignorovat pohledy dívek, které se do mě zabodávaly. Bylo to nepříjemné. Usadil jsem se na své místo vedle Yixinga a cítil jsem, jak se na mě dívá stejně starostlivě jako pokaždé, když na úkor individuálního tréninku vynechám oběd.

"Máš špatně uvázanou kravatu, počkej," šeptl a naklonil se ke mně, aby ji mohl převázat. Byl neuvěřitelný perfekcionista - obzvláště, co se týkalo kravat.

"Díky," kývl jsem, popleskal ho jemně po stehnu a sehnul jsem se ke svému batohu, abych z něj mohl vytáhnout učebnici. Otevřel jsem ji na první straně, která mi přišla pod ruku, a položil jsem si hlavu do dlaní, abych ji poskytl alespoň nějakou oporu. Byl jsem neuvěřitelně vyřízený, asi jsem si ten trénink ani neměl dávat.