Temptation ✔

17. kapitola - Zahaleni nocí

"Cože? Jak to myslíš?" rozšířily se mi zorničky a srdce se mi sevřelo.

"Tak, jak to říkám," pokrčil rameny. "Bylo to fajn, ale ty ses zamiloval, můj drahý."

"A ty ne...?" Vydechl jsem zbytek vzduchu, který mi v plicích ještě zbýval, a pak jsem pohled sklonil k zemi. "Vždyť jsi tohle celé sám... začal," dodal jsem zmateně, když jsem se opět nadechl.

"To ano. Sex taky vůbec nebyl špatný, jen... neuraz se, ale občas to kvůli tobě byla celkem nuda." Zaraženě jsem ho probodl pohledem a jen silou vůle jsem nutil slzy, které se mi draly do očí, aby ještě nehledaly svou cestu ven.

"Takže prostě konec," zkonstatoval jsem se sevřeným žaludkem.

"Tak nějak," pokýval hlavou, a pak mě poplácal po rameni. Najednou ho však rukou pevně stiskl, sklonil se ke mně a druhou rukou mě donutil, abych zvedl hlavu. Podíval jsem se mu zlomeně do očí a čekal, jak ještě více mi dokáže ublížit.

"Sex na rozloučenou ti ale rozhodně neupřu, to se neboj," zasmál se tiše a shodil mé bezvládné tělo na postel. Dopadl jsem na bok, nechal své slzy volně stékat po tváři a stiskl jsem víčka křečovitě k sobě.

Ucítil jsem jeho ruce na svých ramenou a cukl jsem sebou.

"No tak, no tak, uklidni se," zašeptal mi známý hlas chlácholivě do ucha a já jsem otevřel vystrašeně oči.

"Klid, byl to jen sen, nic se ti nemůže stát," hladil mě Jongin po zádech v uklidňujícím gestu a díval se do mých vyděšených očí. Neodpověděl jsem, jen jsem vděčně přijímal jeho hřejivé objetí, které mě donutilo opět se cítit v bezpečí. Jednou rukou jsem ho zezadu objal pod ramenem a druhou ruku jsem mu položil na hrudník. Tlukot jeho srdce mě kolébal a já se soustředil jen na to, abych svůj zběsile rychlý tep postupně srovnal s tím jeho.

"Muselo se ti zdát něco strašného," prohrábl mi vlasy a posunul se trošku níž, aby mi opět viděl do tváře. Naše nosy se skoro dotýkaly a já cítil, jak se můj pracně uklidněný tep zase zrychluje.

"Ale... jen mě pronásledují... vzpomínky," zamumlal jsem, ale ve skutečnosti mi ty vzpomínky z hlavy dokázal vyhnat sakra rychle.

"To mě mrzí," pohladil mě po tváři, druhou ruku stále pevně svíral kolem mých zad. "Dokážeš znovu usnout?"

"Asi ano," kývl jsem krátce hlavou, až mé vlasy zavadily o jeho čelo. Pak jsem si ale uvědomil, jak moc mi vyschlo během několika posledních minut v krku. "Ale asi bych se potřeboval napít."

"Půjdu s tebou," nabídl se okamžitě, aniž bych musel cokoliv říkat.

"Děkuju," pousmál jsem se, když jsme se oba vymotali z peřin, a rozhlédl jsem se. Luhan ležel v Sehunově objetí, oba bez triček, ale naštěstí to vypadalo, že tepláky si laskavě nechali. Vedle nich spali Baekhyun s Chanyeolem, jejich pozice vypadala až komicky rozdílně. Byli rozvaleni tak přes pět karimatek, oba spali na zádech, nohy přehozené ledabyle přes sebe, s dekou zamotanou někde u kolenou. Divil jsem se, že se ještě nezmrzačili lokty, ten Baekhyunův byl nastavený tak tři centimetry od Chanyeolovy hlavy. Vskutku zajímavý způsob spánku. Yixing a Junmyeon, kteří spali na druhé straně od nás, měli snad nejnormálnější polohu. Spali čelem k sobě, nevypadalo to, že by se chtěli navzájem sejmout jakoukoliv končetinou, a ani, že by se potřebovali ve spaní svlékat. Jen když jsem se na ně pozorněji zaměřil, všiml jsem si, že Yixingova dlaň překrývá tu Junmyeonovu, jak měli oba ruce položené mezi svými těly. Muselo se to stát někdy během spánku.