Temptation ✔

20. kapitola - Zpečetěno krví

Když jsem dorazil do pokoje, abych na sebe rychle hodil nějaké jiné oblečení než tričko a tepláky, Junmyeon si nandaval zeleno-černou kostkovanou flanelovou košili, kterou nezapínal, jelikož pod ní měl bílé tričko.

"Kde ses tak zdržel?" zeptal se se svým obvyklým hřejivým úsměvem na rtech. Bylo zcela pochopitelné, že se do něj Yixing zamiloval. Vlastně zrovna ti dva se mohli předhánět o jasnější a působivější úsměv.

"Povídal jsem si s Jonginem," vysvětlil jsem, rychle ze sebe stáhl tričko a začal jsem se zběsile prohrabovat oblečením ve skříni.

"Sblížili jste se, to je dobře," zkonstatoval, a když kolem mě procházel do koupelny, poklepal mě jemně po hlavě. "Chvilku trvá, než se někomu novému trošku otevře, ale u tebe se mu to povedlo celkem rychle, to je dobré znamení."

"Asi jo, jsem rád," pousmál jsem se a rychle jsem si skousl ret, abych se nesmál až moc široce a přihlouple. Pak jsem z ramínka sundal modrou džínovou košili, vytáhl z poličky náhodné šedé tričko s potiskem a čistě černé džíny, a pak jsem se vrátil zpět k posteli - v podstatě jsem na ni skočil. Přetáhl jsem si spací triko přes hlavu, sebral jsem z nočního stolku deodorant, jelikož sprchu jsem za ty tři a půl minuty už skutečně nestíhal, navoněl jsem se a nandal jsem si šedé tričko, které mi docela přesně sedlo. Tím, že jsem měřil 173 cm a byl celkem dost štíhlý, na mně většina pánských triček plandala, tohle však skoro perfektně obepínalo mou postavu. Poté jsem si rychle proměnil tepláky za džíny a stoupl jsem si, abych je vytáhl až přes zadek a zapnul je těsně nad lemem spodního prádla. Hodil jsem si přes rameno džínovou košili a vydal jsem se do koupelny, abych mohl použít i voňavku a rychle si vyčistil zuby.

"Dvě a půl minuty," upozornil mě Junmyeon a prohrábl si účes voskem na vlasy.

"Já vím, já vím, to stihneme," zasmál jsem se a bleskově si na kartáček vymáčkl trochu pasty.

...

"Jdete pozdě," zakřenil se na nás Luhan, když jsme se připojili k hloučku stojícímu u dveří. Dobře, dobře... můj odhad zklamal.

"Promiň, je to moje chyba," omluvně jsem ho zatahal za dlouhý rukáv jeho pruhovaného modro-šedého svetru. Ostatní už se mezitím vydali na cestu k autobusu. Stále jsme měli několikaminutovou rezervu, přesto jsme však přidali do kroku.

"Úplně v pohodě, Kyungie," objal mě kolem ramen, "na tebe bych se nedokázal zlobit, ani kdybych chtěl." Usmál jsem se na něj. Byl vážně neuvěřitelný. To, jak se o mě stále zajímal a staral, jak si kvůli mně udělal nepříjemnost u svého přítele, ale přesto pro mě stále dělal první poslední.

"Děkuju, Lu," střelil jsem po něm vděčným pohledem a chytil jsem ho za ruku. Předtím jsem obezřetně zkontroloval okolí, ale nevypadalo to, že by se někomu chtělo v sobotu vstávat nějak brzo. Spousta lidí taky na víkendy odjížděla za svými rodinami, pokud to neměli moc daleko. Naklonil jsem se k němu a vlepil mu krátkou pusu na tvář.

"Páni," rozesmál se překvapeně a na políbené místo si přiložil dlaň, "čím jsem si to zasloužil?"

"Tím, jak pěkně se o mě staráš," zdůvodnil jsem a zatáhl mu za ruku, abychom přidali - ostatní se nám vzdalovali. Pak jsem jeho dlaň pustil, jelikož se na nás Sehun otočil, a já jsem mu skutečně nechtěl dávat další podněty k tomu, aby mě nesnášel ještě více než doposud.

"Mákněte si," mávl na nás, "dvě minuty." Přidali jsme ještě o něco více, aby nám autobus neujel, ale všechno bylo perfektně načasované.

"Fů," posadil jsem se na nejzazší dvojsedadlo, hned za Baekhyuna s Chanyeolem.

"To se těš, až tuhle štreku potáhneme ten těžkej nákup," otočil se na mě Chanyeol. Zapřel jsem se pohodlně do sedadla a užíval si to, že za mnou už nemůže nikdo sedět. Schválně jsem se neposadil k Junmyeonovi, aby to místo mohl zaujmout Yixing, ten si ale místo toho sedl na dvojsedadlo na pravé straně autobusu o něco více vepředu. Možná by mu to i prošlo, to by ale zrovna nesměl do autobusu nastupovat Jongin. Ten se s ničím nepáral. Ještě než se autobus rozjel, vzal Yixinga za paži a prohlásil něco o tom, jak si může třídní zástupce, který má být jako chodící řád, sedat na místo určené pro seniory. S těmito slovy ho strčil na místo vedle Junmyeona, pohoršeně nad ním zakroutil hlavou, a jen co se od něj otočil tváří, usadil se mu na ní spokojený úsměv. Ten se ještě o něco více rozšířil, když si všiml, kde sedím. Beze slova zaplul na místo vedle mě, až moc blízko na to, jak byla sedadla prostorná, a upravil mi límeček džínové košile.

"Nedlužíš mi náhodou něco?" zeptal jsem se a lupl po něm pohledem. Kde se ve mně bere ta odvaha?

"Možná," přesunul ruku z límečku přes hranu čelisti až na tvář, po které mi začal jemně přejíždět palcem, ostatní prsty opatrně vsunul do krátkých vlasů níže za uchem. Pak se rozhlédl - já s ním. Ti čtyři nejvíce vepředu si všímali jeden druhého, na čemž nebylo nic divného, Baekhyun a Chanyeol společně hráli nějakou hru na mobilu a jinak v autobuse až na postarší pár, který seděl zády k nám, nikdo nebyl.

"Já bych řekl, že - " začal jsem, ale vzápětí mě umlčel svými rty. Spojil je o něco náruživěji, než jsem čekal, a tahem za vlasy mi trochu zaklonil hlavu. Líbal mě intenzivně, naše rty se vzájemně nasávaly, třely se o sebe, ale v další chvíli, když se autobus s nečekaným cuknutím zastavil, jsem Jongina silně kousl do rtu.

"Promiň," vyhrkl jsem a vyplašeně jsem se odtáhl.

"Klid," položil mi volnou ruku, kterou si nepřekrýval pusu, na koleno a poplácal mě po něm, "nic to není."

"Nech mě se podívat," stáhl jsem mu ruku zakrývající poraněný ret dolů do jeho klína a opatrně jsem ho donutil pootevřít pusu, jak jsem mu dvěma prsty zatlačil na bradu. Ránu jsem neviděl, byla více zevnitř a já mu nechtěl způsobit další bolest tím, že se ji budu snažit odkrýt. Ale stačilo mi viděl, jak se na vrcholku spodního rtu objevuje kapka krve, když rty krátce přitiskl k sobě a znovu oddělil od sebe.

"Krvácíš," zkonstatoval jsem nepříjemnou situaci zoufalým tónem a provinile jsem stiskl ruku, kterou měl stále položenou na mém koleni. "Hrozně moc mě to mrzí."

Jongin si rychle olízl ret, aby smyl veškerou krev, a pak s úsměvem zakroutil hlavou: "Nešil, ty pako. Já se na tebe nezlobím." Pak mě pohladil po tváři, přiblížil se ke mně, vydechl mi na rty a já mohl cítit náznak kovového pachu krve: "Jen tě prostě chvilku nebudu moct líbat." S těmito slovy se odtáhl a zvedl se ze svého místa.

"Jsme tady, pojďte, rychle," mávl na nás Baekhyun, který právě vystupoval ven.

Obchodní centrum nebylo daleko, takže za tři minuty volné chůze jsme se octli přímo před hlavním vchodem. Ta budova vypadala nádherně - prosklená patra, honosné sloupy, moderní vybavení, nestačil jsem popadat dech.

"Byl jsi tady někdy?" zeptal se Yixing, když uviděl můj ohromený výraz.

"Ne," zavrtěl jsem hlavou uchváceně.

"Je to skvělé - uvnitř jsou obchody s oblečením, jídlem, všemožnou drogerií, knížkami, restaurace, kino, bowling, bar... prostě všechno, na co si jen vzpomeneš."

"Vlastně jsme přemýšleli," otočil se na nás Sehun, "že bychom tu zůstali celý den a vrátili se zpátky až večer." Páni... během posledních 24 hodin to byla čtvrtá věta mířena přímo na mě bez jakékoliv kousavosti nebo útočnosti v ní.

"Nejsem proti," odpověděl jsem a znovu se zahleděl na rozlehlou budovu.

...

"Ještě nemáš žádný pastelově růžový tričko, Channy," natáhl se po náhodném růžovém tričku s potiskem Baekhyun, "do toho, zkus si ho."

"Ještě nemáš žádný..." rozhlédl se Chanyeol kolem sebe, "žádnou kabelku." Ukázal na regál nedaleko nich. "Bude ti ladit s mikinou."

"Pak ji tedy očekávám k narozeninám," vyplázl na něj Baekhyun jazyk a zavěsil se do Junmyeona, který se právě prohraboval potrhanými modrými džínami. Už jsme hodinu a půl lítali z obchodu do obchodu a nebyl jediný, ve kterém by si někdo nevybral něco na sebe. Nebylo na tom nic nepochopitelného, jako skupina museli vypadat dobře a stylově. Tedy... museli jsme vypadat dobře. Já se však v módě nikdy moc neorientoval. Většinou jsem si v obchodě vzal první věc, která mi tak nějak sedla, a koupil jsem si ji. Bylo mi jasné, že tyhle návyky budu muset změnit. Za dobu, co jsme byli v obchodním centru, nás zastavily už tři dvojice, trojice nebo skupinky holek, většinou aby nám sdělily, jak moc nás obdivují a fandí nám. Jedny se dokonce i chtěly vyfotit.

"Jak je možný, že o mně ví?" zeptal jsem se Luhana.

"No... tak nějak jsme už... oznámili, že jsi naším novým členem," uculil se zrzek.

"Stejně by o tom byly dohady," pokrčil Chanyeol rameny a spolu s Baekhyunem nás vedli do dalšího obchodu, můj žaludek však zakručel na protest tak hlasitě, že to nejblíže stojící Luhan zaslechl. Rozesmátě se na mě podíval a pak houkl na ty dva vepředu: "Hej, hej, co kdybychom si zašli na oběd?"