Temptation ✔

36. kapitola - Ranní kocovina

"Moje hlava..." zaskučel jsem s hlavou zabořenou do polštáře, jen co jsem se probudil. Zavrtěl jsem se a ucítil, jak mi pokrývka sklouzává z nahých zad až na boky, když jsem se lehce nadzvedl na loktech. Prohrábl jsem si zacuchané vlasy a rozespalýma očima jsem se rozhlédl kolem sebe. Určitě jsem byl ve svém pokoji. Ale ne na své posteli, nýbrž na Junmyeonově.

Náhle se otevřely dveře.

"Ah, jsi vzhůru," usmál se Jongin a došel až k posteli, aby mohl na noční stolek položit tác, který svíral v rukou.

"Jak ti je?" zeptal se, když lžičky v hrnečcích cinkly o hranu otřesem. Dlaní mě pohladil po tváři a políbil na čelo, jakmile jsem se přetočil na záda.

"Hlava..." zahuhlal jsem, když jsem mu obličej přitiskl do důlku mezi ramenem a krkem. Cítil jsem, jak mi rukou vjel do vlasů a jemně se jimi prohraboval.

"Přinesl jsem nějaké prášky na hlavu, vodu a bylinkový čaj, mělo by ti to pomoct." Posunul mě na posteli více do kraje, aby si mohl vlézt ke mně, a podal mi sklenici s vodou a prášek. Neochotně jsem si ho hodil do pusy, rychle spláchl polovinou skleničky a zašklebil jsem se. Nenáviděl jsem polykání prášků.

"Výborně," pousmál se Jongin, položil sklenici na stůl a podal mi hrnek s bylinkovým čajem.

"Děkuju," vděčně jsem se na něj podíval a hřejivý hrnek jsem sevřel oběma dlaněmi.

"Nemáš vůbec zač," vřele se na mě usmál a naklonil hlavu do strany, až mu pár vlasů spadlo do čela. A nepřestával se na mě dívat.

Tak krásný. Tak úžasný. Tak starostlivý.

Naklonil jsem se k němu, abych ho mohl zlehka políbit na rty. A pak znovu. A znovu. Po několika těch letmých sladkých polibcích jsem se už ale nechtěl dotáhnout. Položil jsem si hrnek na koleno, jednou rukou jsem ho přidržoval a druhou jsem si Jongina za krk přitáhl blíže k sobě, abych mohl polibek více prohloubit. Moc se mi to však nepovedlo, jelikož se ode mě opatrně odtáhl a věnoval mi káravý pohled.

"Nic takového, Kyu. Nejdřív vypij ten čaj," rozkázal a úspěšně ignoroval moje nespokojené mručení.

"Já si nedělám legraci," založil si ruce na prsou, když jsem se na něj další půl minutu jen ublíženě díval. "Vypij to, budeš se pak cítit lépe." 

Beze slova jsem si hrnek přiložil k ústům, abych si mohl alespoň usrknout trochu horké tekutiny s bylinkovou chutí a odérem. Zašklebil jsem se, jelikož jsem bylinkové čaje zrovna nemiloval, a navíc jsem měl pocit, že jsem si asi spálil jazyk. S mučednickým výrazem jsem se na Jongina podíval, ale nevypadalo to, že by se nade mnou chtěl slitovat. 

"To zvládneš," oznámil mi nekompromisně a mně nezbývalo nic jiného, než ho poslechnout. Znechuceně jsem upíjel po malých doušcích, ale byla pravda, že krkem a žaludkem se mi rozlilo příjemné teplo a má hlava přestávala bolet - jako bych se konečně začínal probouzet. 

"Lepší?" převzal si ode mě s potěšeným úsměvem prázdný hrnek, aby ho mohl odložit na noční stolek. 

"Lepší," pokýval jsem hlavou a zeširoka jsem se usmál.

"Za tenhle tvůj úsměv bych se o tebe nejraději staral každý den," naklonil se ke mně a polibkem spojil naše rty. Pousmál jsem se, zvedl se do kleku a přesunul jsem se nad něj, čímž jsem ho donutil se položit na záda. A polibek jsem během toho ani na vteřinu nepřerušil. Jongin mi položil dlaň na bedra a mírným tlakem mě donutil, abych se na něj úplně položil. Naše nahá břicha se na sebe přitiskla, stejně jako hrudníky. Pokrčil jsem ruce, dlaněmi jsem ho jemně držel ze stran krku a nechávali jsem naše ústa a jazyky pohybovat ve společném smyslném tanci. Roztáhl jsem nohy, aby má kolena dopadla z vnější strany jeho stehen, a instinktivně jsem přitom otřel naše klíny o sebe.