Temptation ✔

41. kapitola - Bez otálení

Zíral jsem na něj, mezi zuby drtil svůj spodní ret a spočinul jsem svou dlaní na té jeho, která mě hřála na tváři.

'Protože tě miluju, Kyungsoo.'

Bylo to poprvé, co mi to někdo řekl. Úplně poprvé. Netušil jsem, že ta slova můžou být tak silná.

Konečně jsem propustil svůj nateklý ret ze sevření horních řezáků, pevněji jsem stiskl Jonginovu dlaň a cítil jsem své srdce zběsile bušící do hrudníku.

"Já..." naklonil jsem se k němu. Bylo tak zvláštní ta slova formulovat na jazyku. Vyslovit je. Poprvé. "Taky tě miluju, Jongine." Položil jsem své čelo na to jeho a zavřel jsem či. "Hrozně moc tě miluju..."

Ucítil jsem jeho zalapání po dechu jen kousek od mých rtů a pousmál jsem se, když jsem cítil, jak mi opatrně ovíjí ruce kolem zad.

"Hrozně dlouho jsem s tím otálel," šeptl, načež se mi jeho dech roztříštil o rty, "ale díky tomu, co se stalo, mi došlo, že není proč čekat. Že bych si měl každé chvíle s tebou cenit. A říkat přesně to, co mám na srdci. Bez otálení."

"To je asi pravda," zasmál jsem se tiše a užíval si tu chvíli, kdy mé tělo neprotestovalo proti jeho bezprostřední blízkosti, má mysl a můj strach otupěny dokonalostí jeho slov.

Vycítil jsem šanci.

"Zkus to," pobídl jsem ho rychle, když jsem se mu podíval do očí. Jeho plné rty se zkroutily v úsměv a jen o vteřinu později mě zachytily do něžného polibku. Chtěl jsem ho obejmout kolem krku, ale hadičky mi opět překazily mé plány, tudíž jsem jen frustrovaně zakňučel do jeho úst a kousl ho do spodního rtu.

Cítil jsem, jak se sklání níže, až mě donutil opět položit hlavu na polštář a náruživěji se mi přisál na rty. Prohnul jsem se v zádech a bolestně zaskučel, když mi od žeber vystřelila ostrá bolest. Jongin se ode mě ihned polekaně odtáhl, chytil mě za ramena, abych sebou zbytečně více necukal a nezpůsoboval si další bolest, a starostlivě si mě prohlížel.

"Dýchej, Kyu, dýchej. Uklidni se a dýchej." Jeho relativně klidný hlas mi zněl v uších a já se přestal napínat proti jeho pažím.

"Lepší?" pohladil mě po tváři.

"Trochu," šeptl jsem a vyjekl, když jsem se příliš zhluboka nadechl a hrudníkem mi projela řezavá bolest.

Náhle se ozvalo zaklepání a vrzly dveře vedoucí do pokoje.

"Tak už k tobě konečně můžeme?" zasmál se Baekhyun a svou pozitivní energií mě donutil zbavit se toho zmučeného výrazu, který jsem do té chvíle měl.

"Jistě, že můžete," přikývl jsem a nechal jsem se podepřít, abych se mohl pohodlně posadit. Hned v další chvíli mě Baekhyun opatrně, ale vřele objal a políbil mě na spánek. Čekal jsem, jak mé tělo zareaguje, ale zdálo se, že bylo schopno rozlišit intimní dotyky od těch ostatních.

"Ještě, že jsi v pořádku," pohladil mě po hlavě, pevněji mi ovinul ruce kolem krku, jelikož mu prozíravě došlo, že objímat mě kolem hrudníku není zrovna nejlepší nápad. Pousmál jsem se a položil mu hlavu na rameno, vnímaje jen náklonnost, kterou mi projevoval.

"Uhni, chtějí se k němu dostat i další," odtáhl ho ode mě Chanyeol a položil mi ruku na hlavu, aby mi mohl pořádně rozcuchat vlasy. Pak mě jednou rukou objal kolem ramen a věnoval mi upřímný úsměv, při kterém se mu rozzářila celá tvář: "Tohle už nám nikdy nedělej. Už nikdy, Soo."

"Neudělám," prohrábl jsem si vlasy rozčepýřené na všechny světové strany.

"No to teda neuděláš," vykoukl Luhan spoza Chanyelových zad a naklonil se ke mně. Vtiskl mi několik motýlích polibků na tvář, zaculil se a ignoroval Jonginovo žárlivé zavrčení.