Temptation ✔

48. kapitola - Blíž

"Jsem nervózní," řekl jsem Jonginovi, když přihodil jedno mé další tričko do svého kufru. Momentálně tedy do našeho společného kufru. "A můžu si zabalit sám, jsem naprosto v pořádku."

"Proč jsi nervózní?" nakrčil obočí a mou poznámku o balení přešel mlčením, pokládaje navrch kufru svou mikinu.

"Bojím se... co jsem od vás slyšel, je jeho dům jako ta nejexkluzivnější multimiliardářská vila. Co když nebudu vědět, jak se tam s něčím zachází? Co když tam něco zničím? A jak mě budou brát Sehunovi rodiče, ještě mě neznají."

"Stresuješ se kvůli naprostým hloupostem," zavrtěl Jongin hlavou a zapnul bez větších obtíží náš kufr. 

"Ještě ručníky," připomněl jsem mu. 

"Není potřeba, věř mi," krátce se na mě podíval a zvedl se z kleku. Nohou posunul kufr blíže ke skříni, aby co nejméně překážel, a došel k mojí posteli, na kterou se hned poté pohodlně usadil. "A ničeho se neboj. Sehunova mamka tě bude zbožňovat, stejně jako nás všechny, a bude tě chtít pořád jen krmit. Než jsem se naučil nenápadně odmítat to, co mi neustále dávala, přibral jsem nějakých šest kilo."

"Vážně?" rozesmál jsem se.

"No vážně," přitakal, "musel jsem pak asi půl roku chodit běhat. Fuj, nenávidím běhání."

"Vždyť jsi byl nejrychlejší, když jste plnili ten trest," podotkl jsem.

"Já vím, ale to neznamená, že mě to baví. Miluju tanec - naprosto bezvýhradně a nekonečně, takže díky tomu jsem nahnal nějakou fyzičku. Viděl jsi mě ale někdy hrát třeba volejbal nebo jinou míčovou hru?"

"Asi ne," zamyslel jsem se. Byla pravda, že místo většiny tělocviku jsme měli tréninky, za což jsem byl nesmírně rád, jelikož na předchozí škole pro mě byla hodina tělesné výchovy tím nejkrutějším trestem.

"Tak raději ani nechtěj," řekl s úculem a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit na tvář. Já jsem však hlavu otočil přímo na něj, takže naše rty skončily přitisknuté na sobě.

"Nejsi na tom hůř než já," ujistil jsem ho s úsměvem, když jsme se od sebe oddálili.

"O tom bych se hádal," zavrtěl hlavou a tiše se zasmál.

"To raději nedělej," varoval jsem ho, ale než jsem stačil cokoliv dalšího říct, umlčel mě svými rty a pomalu na mě nalehl. Potřebně jsem zakňučel, obmotal mu nohy kolem pasu a zaklesl naše těla do sebe. Nepatrnou bolest v žebrech jsem úspěšně ignoroval, nebylo to nic hrozného a navíc už jsem skutečně potřeboval cítit jeho tělesnou blízkost.

Od incidentu, který se stal v neděli v noci, se na mě v podstatě bál sáhnout. V pondělí ráno jsem kupříkladu dostal jen pusu na čelo, první polibek na rty jsem dostal až v pondělí odpoledne na tréninku a líbání jsem si doslova a do písmene vynutil v úterý v noci.

A když říkám vynutil, tak skutečně myslím vynutil.

(Flashback)

"Jsem vyřízený," protáhl jsem se znaveně, když jsem otočil na poslední stránku kapitoly, která se zabývala lidskou DNA.

"To mi povídej," zamumlal Luhan a položil mi hlavu na rameno. Hlasitě zívl, objal mě kolem pasu a svou učebnici si nechal volně položenou v klíně. Opřel jsem se zády o čelo postele a s povzdechem jsem otočil hlavu směrem k druhé posteli.

"Divím se, že ještě nikdo ne - ah," zarazil jsem se a tiše se zasmál, když jsem uviděl Baekhyuna ležícího na zádech s knížkou položenou na obličeji.