Temptation ✔

18. kapitola - Tulící polštářek

Pousmál jsem se, i když jsem se teprve probouzel. Tentokrát už se mi pod víčka skutečně dobývalo sluneční světlo, nebudila mě žádná noční můra. Slastně jsem vydechl, trochu se zavrtěl a více jsem se přitulil k Jonginovu tělu, které se mi tisklo k zádům. Jedna jeho ruka se mi ochranitelsky vinula kolem pasu, a ač bylo objetí už ochablé, stále jsem se cítil naprosto v bezpečí. Dýchal mi do vlasů, a když jsem se znovu nepatrně zavrtěl, tiše zamručel a upevnil své objetí, takže už jsem se pohnout skutečně nemohl, což mi vůbec nevadilo. Usmál jsem se, dal jsem si ruce pod hlavu a konečně jsem otevřel oči. A mé krásné ráno okamžitě skončilo.

"Dobré ráno," hloupě se na mě uculil Baekhyun, který seděl jen necelý metr ode mě a oba nás pozoroval.

"Jakpak jsme se vyspinkali?" zeptal se Chanyeol provokativně a rukama si podepřel bradu, aby na nás lépe viděl, jelikož ležel na břiše. Polekaně jsem se rozhlédl, jak jen mi to Jonginovo sevření dovolovalo, ale Luhan se Sehunem byli zahrabáni pod dekami a stále spali.

"Je ještě někdo vzhůru?" zašeptal jsem.

"My, to stačí," vyplázl na mě Baekhyun jazyk.

"Vypadá to, že jsme v noci přišli o moc zajímavé věci," zkonstatoval Chanyeol a zkoumavě nás pozoroval, na rtech mu pohrával pobavený úsměv.

"N-není to tak," vykoktal jsem tiše.

"A jak tedy?" poukázal tmavovlásek na jeho ruku kolem mého pasu.

"Nijak," pohnul jsem rameny, což způsobilo, že mi Jongin něco neklidně zamumlal do vlasů, a pak, když se ke mně přitiskl ještě o trošku víc, lehce uvolnil své sevření. "Jen jsem měl v noci zlý sen, takže mě prostě... obejmul, abych se uklidnil a mohl zase lépe usnout."

"To je pěkný," uculil se Baekhyun, "neřekl bych to do něj."

"Proč ne?" zeptal jsem se zvědavě.

"Zná tě krátce, i k nám si tvořil nějaký vztah několik měsíců, než nás začal sám od sebe objímat a nechal na sebe sahat a tak," vysvětlil Chanyeol.

"Páni," vydechl jsem. "Nevím, třeba jsem ho prostě jen rušil ve spánku, tak mě chtěl co nejrychleji uklidnit."

"Kyu," potlapkal mě Baekhyun po hlavě, "mohl si lehnou kamkoliv po celé místnosti. Navíc... v kolik se to tak stalo?"

"Byly dvě ráno," odpověděl jsem. Ten čas nešel zapomenout.

"A vážně si myslíš, že od těch dvou ráno by vydržel ve stejné poloze bez probuzení? Jasně, že takhle prostě chtěl zůstat," prohlásil samozřejmým tónem. Ano, já jsem věděl, že ano. Pochybuju, že by mě políbil jen tak. I když... po tom, co se mi stalo, bych se nedivil vůbec ničemu. Ale on takový nebyl. Tedy... alespoň jsem v to doufal.

"Neříkejte to nikomu, prosím," vydechl jsem.

"Neboj se," zavrtěl tmavovlásek hlavou, přetočil se na záda a stáhl Baekhyuna k sobě, hlavou dál od nich, se slovy: "No tak, dej jim trochu prostoru a neciv na ně tak blbě."

"Víš, že Jongin nikdy," zašeptal Baekhyun, ale víc už jsem neslyšel, jelikož se právě jmenovaný začal probouzet a zaskučel mi tiše do ucha.

"Asi mám trošku odkrvenou ruku," zamumlal ospalým hlasem.

"Co?" podivil jsem se a trochu se nadzvedl. Až pak mi došlo, že jsem na jeho levé ruce v podstatě ležel. Vůbec mě to předtím nenapadlo ani jsem to necítil, věděl jsem jen o pravé, kterou mě objímal kolem pasu. "Ah, promiň, promiň," posadil jsem se a ještě o něco více ztišil hlas, abych nikoho nevzbudil.