Temptation ✔

31. kapitola - Trest

"Vážně ti to nevadí, Junmyeone?" ujišťoval jsem se už asi po osmé, když si v náruči nesl pyžamo, kartáček na zuby, ručník a pár dalších věcí  a vycházel z našeho pokoje. 

"Jistě, že ne," zavrtěl hlavou a vřele se na mě usmál.

"Děkuju ti mockrát," upřel jsem na něj své velké oči a vděčně jsem se mu přitiskl k rameni poté, co jsem mu rukama pevně sevřel nadloktí.

"Není zač, vážně," vlípl mi pusu do vlasů a pak se vydal k jejich pokoji. Tiše jsem ho následoval, otevřel jsem mu dveře, jelikož měl plné ruce, a jen kousek ode dveří jsme se střetli s Jonginem, který si věci taktéž přenášel.

"Měl by sis pohnout," poznamenal Junmyeon a zasmál se, "za pět minut máš být jen v ručníku."

"Neboj se," proklouzl kolem něj tmavovlásek, "a díky, že jsi byl tak ochotný a nechal nám váš pokoj."

"Jinak byste tu sázku nemohli dotáhnout do konce," houkl na něj ještě hnědovlásek a odhodil své věci na Jonginovu postel. V tu chvíli vyšel z koupelny Yixing jen v ručníku, a když uviděl, že Junmyeon už je v pokoji stejně jako já, ztuhnul a chvilku to vypadalo, že raději zaběhne zpět do koupelny. 

"Nestyď se," poplácal ho Junmyeon po rameni, když k němu udělal tři rychlé kroky, "Luhan na tom bude hůř, jestli mu ten ručník vážně bude vybírat Baekhyun." Hned na to zašel do koupelny, aby si tam vyskládal všechny své hygienické potřeby. Yixing stočil pohled na mě, ruměnec, který mu zbarvoval líce, pomalu ustoupil a on si odfrkl: "Připomeň mi, že jestli ještě někdy Baekhyun nebo Luhan přijdou s nějakou blbou sázkou, tak ať je rovnou zkopu do kuličky a vykopnu z okna jako fotbalový míč." 

"Chápu tě," pokýval jsem se smíchem hlavou, "měl jsem noční můry z toho, že bych měl jen v ručníku běhat kolem areálu. A taky, že by mi spadl." 

"Díky," zakřenil se ironicky, "to mi vážně pomohlo, abych se cítil lépe." 

"Promiň," pokrčil jsem s nevinným pohledem rameny a pak jsem k němu přišel blíže. "Ale... jestli tě to uklidní," prohlédl jsem si ho, nejvíce asi vyrýsované břišní svaly, úzké boky a pevné paže, "tak máš moc pěknou postavu." 

"D-Děkuju," poděkoval zaraženě. Ještě trochu jsem se k němu přiblížil, abych se mohl naklonit k jeho uchu, a zašeptal jsem: "Nepochybuju o tom, že až se Junmyeon bude déle dívat, určitě večer něco podnikne."

"Kyungsoo!" okřikl mě polohlasně a drcl mě dlaní do čela. 

"No co," zasmál jsem se a zase jsem trošku poodstoupil, levou rukou si mna čelo. "Jdi se radši obout, za chvilku ta vaše sláva začíná." 

"To je pravda, obuj se," řekl Junmyeon, který v tu chvíli vyšel z koupelny. Když ale procházel kolem Yixinga, který k němu stál zády, zarazil se a zadíval se mu na záda. Pak ho chytil za boky a přitáhl k sobě, aby na záda lépe viděl a zamračil se: "Máš na zádech červený fleky."

"Co?" nechápavě se na něj pootočil Yixing.

"Ty ses škrábal, že jo? To jsou prostě drápance od krku skoro na lopatku."

"Nevím, možná," pokrčil Yixing rameny, načež si od Junmyeona vysloužil káravý pohlavek.

"Víš, jak máš citlivou kůži! Máš to rozdrápaný skoro do krve, vážně," jemně mu přejel prsty po zádech, což bylo patrné z Yixingova výrazu, a pak nespokojeně zavrtěl hlavou.

"Tak mě to prostě svědilo," pokrčil tmavovlásek rameny, načež schytal další výchovný pohlavek.

"Nedělej to! Večer to nějak zchladíme, hlavně už na to nesahej," rozkázal Junmyeon.