Temptation ✔

1. bonusová kapitola - Pokoj číslo patnáct

Krásné ráno,

abych vysvětlila hned v úvodu, o co jde. Jelikož je příběh vyprávěn z Kyungsooova pohledu, existuje spousta věcí, které nejsou zcela odkryty. Jde například o vztahy jiných členů, vzpomínky z dob, kdy se ještě Kyu a zbytek EXO neznali a podobně. Proto se během příběhu vyskytne pár takovýchto kapitol, které budou nějakou důležitou vzpomínku nebo událost ukazovat z pohledu jiného člena. Nebudu psát popisky, kdy se bude jednat o minulost a kdy o přítomnost, myslím, že to bude vždy zcela zřejmé. :)

Ještě jedna poznámka, abych předešla nějakým nesrovnalostem. Během povídky se objevovaly informace o věku členů. Všechny jsem je zasadila do stejného ročníku, pouze jsem zanechala roční rozdíl mezi Kyungsooem a Jonginem. Dny a měsíce narození jsem neměnila. (Takže např. když jsou Sehunovy narozeniny 12.4. a Luhanovy 20.4. a Lu je ve skutečnosti o 4 roky starší, tak v téhle povídce je Sehun o 8 dní starší, naopak Jongin se svými narozeninami 14.1. zůstává o rok a dva dny mladší než Kyungsoo, jehož narozeniny jsou 12.1.). Snad je to trošku pochopitelné. :D

Doufám, že se vám bude tahle bonusovka líbit ^^

***

Jel jsem pozdě... už zase. Sice začínal první školní den až zítra, musel jsem se však ubytovat, což jsem mohl udělat pouze do osmi hodin večer. Ale co, třeba by si mě rodiče pak vzali domů a na žádnou internátní školu bych nemusel. Bude mi teprve šestnáct, nechápal jsem důvod, proč bych měl být na tři roky tak daleko od rodiny a svého rodného města, od svých přátel a známých.

Vystoupil jsem z auta a oslepila mě záře zapadajícího slunce, která byla neuvěřitelně agresivní a pronikavá. Zkontroloval jsem čas - 19:56. Výborně, Luhane, výborně, není nic lepšího, než první den udělat ten nejhorší dojem opozdilce.

"Musím jít," vyhrkl jsem, mávl na otce a s řinčícím kufrem za sebou jsem se rozeběhl příjezdovou cestou k hlavní bráně. Čtyři minuty. Čtyři zatracené minuty.

Uvnitř budovy se to hemžilo velkou spoustou studentů, kteří vypadali podobně staří jako já, takže ve mně svitla naděje, že až tak pozdě zase nejdu. Postavil jsem se do fronty, která se tvořila u stolku přímo ve vstupní hale, a obezřetně jsem poklepal na osobu, která stála přede mnou.

"Ehm, promiň," odkašlal jsem si, když se na mě chlapec, o něco málo menší než já, otočil a věnoval mi přívětivý úsměv, který jsem rozhodně nečekal. "Je tohle zápis pro prváky?"

"Ano," pokýval hlavou a ukázal nad stůl. Mezi sloupy byla vyvěšena ohromná cedule: ZÁPIS STUDENTŮ PRVNÍHO ROČNÍKU AKADEMICKÉHO ROKU 2011/2012.

Výborně, teď jsem za negramotného idiota.

"N-nevšiml jsem si, díky," lehce jsem se uklonil.

"To je v pořádku, právě jsi dorazil, je jasné, že se tu moc neorientuješ," poklepal mi chlapec přívětivě na rameno.

"A... proč vlastně stojíš ve frontě na zápis prváků?" zeptal jsem se a blíže jsem si k sobě přitáhl svůj kufr.

"Protože jdu taky do prváku," vysvětlil mi.

Inteligentní informovaný mladík vs. pako Luhan - 2 : 0.

Vážně hodně jsem si právě teď přál zmizet z povrchu zemského. A on se stále tvářil tak mile a chápavě. Malý moment jsem na něj jen tak hloupě civěl, a když mu došlo, že já rozhodně nebudu ten, kdo po takovém trapasu naváže znovu konverzaci, natáhl ke mě ruku a představil se: "Kim Junmyeon, moc mě těší."