Temptation ✔

55. kapitola - "Jsem tu pro tebe."

Za tu dobu, co jsem byl na této škole, to bylo poprvé, co jsme na obědě neseděli všichni společně. Občas s námi sice nebyl Jongin, protože místo oběda trénoval, nikdy se ale nestalo, že by kdokoliv z nás seděl jinde než u našeho stolu.

"Ta holka se mi nelíbí," zamručel Luhan a bez chuti se hůlkami prohraboval v kouscích masa na talíři, nepřestávaje sledovat Chanyeola a Eunseo, kteří seděli u stolu pro čtyři na druhé straně jídelny.

"Mně se toho nelíbí víc," dodal Yixing mrzutě a podepřel si rukou hlavu. "Nelíbí se mi ona, nelíbí se mi, jak se chová Chanyeol, a už vůbec se mi nelíbí, že s námi nesedí u stolu." Junmyeon do svého přítele však nenápadně drkl a poukázal na Baekhyuna, který zachmuřeně seděl na svém místě, díval se bez výrazu do své misky s kimchi polévkou a zarytě mlčel.

"Baeku," položil mu Sehun ruku na rameno, "v pořádku?"

"To je poprvé za celou střední, co spolu neobědváme," zamumlal si Baekhyun pro sebe, ale my ho i přesto slyšeli. Luhan k Baekhyunovi natáhl ruku a jemně mu odhrnul spadlou ofinu z očí.

"Je nám to moc líto."

"Ah... ne, to ne, jsem v pohodě," zavrtěl Baekhyun hlavou a pokusil se o úsměv. "A hlavní je, že je Chanyeol teď spokojený."

"Ale ty jsi smutný," namítl Junmyeon.

"Ne, nejsem, jen si musím zvyknout, že už s Yeolem nebudu trávit tolik času."

Náhle jsem ucítil Jonginovu dlaň na svém stehnu, tázavě jsem se na něj podíval a on poukázal ke stolu, kde seděl Chanyeol s tou dívkou. A jejich rty byly spojeny v polibku.

S hrůzou v očích jsem se otočil na Baekhyuna, který je s otevřenou pusou sledoval a byl až příliš v šoku, než aby se snažil tvářit, že ho to netrápí a je v pořádku. Náhle se zvedl, div že na sebe nepřeklopil nedojedenou polévkou, popadl svůj tác a vyhrkl: "Já... já... musím si jít něco zařídit." A pak zmizel tak rychle, že nikdo ani nestačil nic říct.

"Ta holka je fakt divná," založil si Sehun ruce na prsou.

"Vidíte to, jak se rozhlíží kolem, jestli to všichni viděli?"

"A tady přesně vidíme ten typ lidí, kvůli kterým se vyhýbáme většině spolužáků. Nejde jí o nic jiného, než jen o Chanyeolu popularitu," dodal Jongin. "Tohle už se nám všem stalo stokrát, a přesně proto nikdo z nás nerandil s nikým ze školy."

"Třeba jí křivdíme," namítl Junmyeon opatrně, ale poté, co ho Sehun, Jongin a Luhan spražili jejich to-nemůžeš-myslet-vážně pohledem, tak raději ztichl. Já jsem však neustále sledoval dveře jídelny, ve kterých před několika minutami zmizel Baekhyun, a nedokázal jsem se zbavit nutkání se vydat za ním.

Dojedl jsem tedy poslední zbytky svého oběda a zvedl jsem se.

"Kam jdeš, miláčku?" zeptal se Jongin.

"Za Baekhyunem," odpověděl jsem a vzal do rukou svůj tác s prázdným nádobím.

"Měli bychom ho nechat o samotě, nemyslím, že stojí o společnost," řekl Yixing.

"Zkusím to. Být v jeho kůži, potřeboval bych se někomu svěřit. A nebo prostě jen obejmout." Dřív jsem sice takový nebyl, ale právě díky tomu, že jsem se díky Jonginovi a celému zbytku skupiny naučil přijímat fyzický kontakt a svěřovat se, jsem se konečně zbavil toho největšího traumatu. A cítil jsem, že všechno bylo o tolik lepší.

Po cestě jsem se ještě naposledy otočil na Chanyeola s Eunseo, kteří si povídali a smáli se, jejich tváře až v nepřirozeně širokém úsměvu. Odložil jsem tác a vydal jsem se svižným krokem ven z jídelny, abych mohl být u Baekhyuna co nejdříve. Ať si říká kdo chce co chce, ať je Baekhyun sebesilnější osobnost, je to taky člověk, který nás všechny objímá nejvíc, řeší naše problémy a vždy nás upřednostňuje před sebou samým. A zaslouží si, aby s ním bylo zacházeno stejně.