Dcera cizinky

Kapitola 4: Sladké přivítání

V předsíni si drobná brunetka obula boty a zamkla vchodové dveře. Pomalým krokem došla do obývacího pokoje, kde už na ní čekali její rodiče. Remus držel v jedné ruce dívčin kufr a v druhé klec, ve které se ukrývala koule chlupů. "Můžeme?" zeptala se brunetka svých rodičů. Eleanor přikývla a natáhla k drobné dívce ruku. Ta ji přijala, zhluboka se nadechla a připravila se na přemístění. Za chvíli už ucítila to známe škubnutí a než se nadála, svět kolem ní se změnil v pouhou šmouhu.

Jakmile ucítila pod nohama pevnou zem, zvedl se jí žaludek. "V pořádku, Hope?" zeptal se jí starostlivě muž se zjizvenou tváři. Dívka přikývla. "Připravená?" "Strávit poslední týden prázdnin v blázinci? Jen do toho." uchechtla se brunetka a Eleanor byla ráda, že se to dívka snaží brát s humorem. "Tak pojďme. Molly se nás už určitě nemůže dočkat." s těmito slovy vyrazil Remus k domu, jež vypadal, že by ve světě mudlů nemohl vůbec existovat. Tohle ovšem nebyl jen svět mudlů, ale i čarodějů. A ten občas bývá více než šílený.

Hnědovlasý muž zaklepal na vstupní dveře. "Už běžím!" ozvalo se z domu. Na to se dveře otevřely a z domu vykoukla baculaté žena, jejíž tvář zdobil široký úsměv. "Ahoj, Molly." pozdravila ženu Eleanor a rychle ji objala. "Ellie! Konečně jste tu! Zdravím, Remusi. Jak se máš?" "Dobře, Molly. Děkuji za optání. Jak se daří tobě?" "Ale..." mávla žena se smíchem rukou. V tu chvíli se z kuchyně ozvalo tříštění skla. "Já je roztrhnu!" vykřikla baculka a zmizela v domě. "Jdeme za ní." usmála se Eleanor na svou dceru. Hope protočila očima, načež následovala svou mamku, jež šla najít paní domu.

Molly byla samozřejmě v kuchyni a už křičela na svého nejmladšího syna. "Ronalde Weasley! Nemůžeš dávat pozor? Ten talíř byl po pratetě..." "Promiň, mamko." pokrčil zrzavý chlapec nezúčastněně rameny, načež se rychle z místnosti vypařil. "Hope." pohlédla zrzavá žena na dceru své kamarádky. "Připravím něco k jídlu, dáš si?" "Asi ani ne, před chvílí jsme obědvali a..." zaváhala dívka. "Udělám palačinky." "No, jednu nebo dvě bych ještě zvládla." obrátila Hope, čímž svou mamki rozesmála. "Co je?" nechápala dívka. "Když tu byla Ellie poprvé, měli jsme je s kluky k večeři. To už je tak dávno." "To opravdu ano. Tehdy ještě nebyla ani dvojčata." zavzpomínala dívčina matka. "To musel být klid." uchechtla se Hope. "Ani ne. Bill a Charlie taky nebyli žádní andílci. Na dvojčata ale neměli, to máš pravdu." souhlasila Eleanor se smíchem. "Už jsou tu Lily s Jamesem, Harrym a Heather?" "Ano. Ani nevíš, jak jsem teď ráda za tak velký dům, Ellie. Když si vzpomenu, že má ještě dorazit Sirius..." "Sirius?" přerušila ženu nadšeně drobná brunetka. "Ano, zlatíčko. Vrací se z cest a prý chce vidět svého kmotřence a princezničky." mrkla na dívku baculka, zatímco začínala chystat palačinky.

Eleanor se usadila ke stolu a hned se s paní domu dala do řeči. "Smím jít za Percym?" zeptala se Hope, která si v onu chvíli přišla jako páté kolo u vozu. "Jistě, zlatíčko. Je u sebe v pokoji." "Díky, Molly. Budete tu ještě chvíli?" zeptala se brunetka své matky. "Ano, počkáme ještě na Siriuse. Oba jsme ho už dlouho neviděli." "Dobře." přikývla dívka a bez dalších slov se vydala po schodech do třetího patra za jedním zrzavým chlapcem, se kterým si až příliš dobře rozuměla.

_______________________________________

Doufám, že se vám příběh zatím v rámci možností líbí. Začátky bývají vždycky o ničem, alespoň u mých příběhu, tak snad se to brzy rozjede. 🙃

💋🤗💖