Dcera cizinky

Kapitola 68: Sesterská láska

Nacházelo se zde několik lůžek, přičemž jedno bylo odděleno zástěnou. Drobná brunetka přejela všechny přítomné pohledem. Cedric seděl na jednom z lůžek vedle Havraspárské dívky, jež byla jeho pokladem, který měl v druhém úkolu získat. Oba vypadali zdravě a šťastně. Ještě aby ne, když Bradavický šampión v tomto úkole zřejmě vyhrál. Jako další se tu nacházel Viktor Krum, jež stál u stěny stanu s hlavou schovanou v dlaních. Karkarov stál vedle něj a něco k němu mumlal. Nezdálo se však, že by jej Kruvalský šampión vnímal.

Na posledním lůžku, které bylo vidět z místa, v němž Hope stála, seděla Fleur. Na prst si namotávala své světlé, mokré vlasy. Vypadala vyčerpaně. Především však bylo znát, že je značně nervózní a vyděšená. Nebála se však o sebe. Zranění, jež při plnění úkolů utrpěla, jí madame Pomfreyová už vyléčila..Krásnohůlská šampiónka se bála o svou mladší sestřičku.

Brunetka chytla chlapce, jež stála po jejím boku, za ruku a odvekla jej hlouběji do stanu. Stále se třásl zimou a ona měla strach, aby se nenachladil. Jakmile dvojici spatřila madame Pomfreyová, ujala se chlapce. Nalila do něj několik lektvarů a donutila ho zabalit se teplé deky. George se poté posadil vedle svého bratra, jež starostlivě pozoroval světlovlasou holčičku, která seděla vedle něj z druhé strany. Vypadala poněkud zmateně. "Je v pořádku?" zeptala se ošetřovatelky. Ta pouze přikývla a než se Hope nadála, zmizela za zástěnou.

Dívka natáhla ruku k děvčátku. To si ji prvně ostražitě pohlédlo. Nakonec ji však přijalo a nechalo se dívkou odvést na druhou stranu stanu, kde na lůžku ležela šampiónka Krásnohůlek. "Fleur." oslovila Hope dívku. Ta se na ni otočila. Jakmile však spatřila holčičku vedle ní, byla jí Nebelvírka ukradená. Vyskočila na nohy a okamžitě padla na zem, aby si svou mladší sestřičku mohla přivinout do náruče. "Gabrriela!" vzlykla hlasitě, načež si opřela hlavu o sestřino rameno. "Gabrriela, moc sse omlouvám. To vššecko ti ďassovsové... Vrrhli sse na mě... Gabrrielo, už jsem měla strrach. Takový hrosný strrach." dostala ze sebe. Plakala. Bylo jí jedno, jestli ji někdo vidí. No drobnou dívku působila vždy poněkud odměřeně a chladně. Když se však nyní dívala, jak se její ramena otřásají vzlyky, došlo jí, že každý člověk má nějakou svou slabost. Někoho, kdo se mu dostane pod kůži. Což bylo zřejmě i pointou tohoto úkolu. Každý stál o někoho na celém světě nejvíc. Pro Krásnohůlskou šampiónku to byla Gabriela. Nejen mateřská láska zvládne hodně. I sesterská láska je mocná. Zvláště pak, když je jedna dívek v ohrožení života. Tehdy ba ta druhá udělala vše proto, aby ji dostala do bezpečí.

Na tomto principu funguje láska obecně. Byli bychom schopni obětovat se pro toho, kdo je pro nás tím nejcennějším. Ať už je jím mladší sestra, někdo z druhé koleje či někdo, kdo chodí na školu, která je od té naší na míle vzdálená... Hermiona! Vzpomněla si dívka na důvod, proč se sem původně chtěla vydat. Několika rychlými kroky došla k zástěně, kterou obešla. Pohled, jež se jí naskytl, jí téměř zlomil srdce.

_______________________________________

Pokud někdo čtete (nebo už máte dotčenou) nějakou dobrou ff na HP, tak mi prosím napište název do komentářů. 🙏

Už nemám co číst 📚😩

Děkuji 💙

💋🤗💖