Dcera cizinky

Kapitola 58: Nervozita

Asi většina z vás zná tu chvíli, kdy se vám stáhne žaludek, vaše srdce bije neskutečnou rychlostí, až se vám to chvílemi může zdát bolestivé. Někteří se koušou do rtu, poklepávají novou, koušou si nehty, jiní si zase natáčí pramen vlasů na prst... Nervozita, stres, obavy. U každého z nás se to projevuje jinak. Je to dáno naší osobností, povahou. Nikdo tomu neuteče. Všichni se něčeho bojíme, všichni jsme někdy pod tlakem.

Drobná brunetka nebyla výjimkou. Nervózně přešlapovala z nohy na nohu a nekompromisně se kousala do spodního rtu, za což byla několikrát pokárána svou starší kamarádkou. Není se čeho bát. Opakovala si dívka v duchu. Možná tomu tak opravdu bylo. Přesto tomu sama nebyla schopná uvěřit. Jedna z jejích kamarádek jí položila ruku na rameno. Brunetka na ní pohlédla. "Tim už na mě čeká." usmála se Katie. Hope přikývla. "Uvidíme se uvnitř." ujistila brunetku dívka a už scházela schody, aby se dostala ke dveřím vedoucím do Velké síně, kde už na ni čekal její partner. Alice na zbylé dvě dívky mrkla a hend na to už následovala svou kamarádku.

"Pojď, jdeme." vybídla Angelina Hope. Vydala se schodech dolů. Brunetka však stále stála na místě. Tmavovláska se na ní otočila, načež se mile usmála. Natáhla směrem k mladší dívce ruku. Trpělivě vyčkala, než se brunetka pousměje, sejde několik schodů a chytne se nabízené ruky. Angelina povzbudivě stiskla její ruku. Hope si vzpomněla, jak v říjnu ona povzbudivě svírala dívčinu ruku ve své, aby jí ukázala, že na to není sama. Že je tu s ní. Teď se jejich role prohodily. Ona byla ta nervózní, zatímco Angelina byla ta, jež se jí snažila povzbudit.

Společně scházely schody. S každým dalším z dívky pomalu opadávaly obavy až do chvíle, kdy spatřila zrzavá dvojčata, jež čekala před Velkou síní. Jeden ze zrzků z nich něco vyprávěl tomu druhému. Během vteřiny oba propukly v hlasitý smích. Jako kdyby jim bylo jedno, co si o nich ostatní myslí. Jeden z chlapců pohlédl na schody. Jeho pohled se střetl s pohledem oříškových očí. Zasněně se usmál. Hope netušila proč, ale najednou se vůbec nebála. V tu chvíli se veškeré obavy rozplynuly, nervozita byla pryč.

Jen co dívky sešly schody, vydaly se k chlapcům. Angelina pustila ruku své kamarádky a přijala rámě, jež jí nabízelo jendo z dvojčat. Když mířili do Velké síně, zrzek ještě přes rameno pohlédl na drobnou dívku, jíž věnoval jemný úsměv. "Sluší ti to." ozvalo se po dívčině boku. "Děkuju, Georgi." usmála se na chlapce. "Tak co? Připravená zažít legraci?" zazubil se chlapec a nabídl jí rámě. "Doufám, že nebudu muset během večera strhnout Nebelvíru body za tvé nevhodné chování." "Strhnout body? Kvůli mně? To nemyslíš vážně, Hope! Vždyť já jsem naprostý andílek!" Brunetka jej se smíchem praštila do ramene. "Kašpare."

_______________________________________

V příští kapitole už nás čeká průběh plesu! Jej! 😂😍

💋🤗💖