Dcera cizinky

Kapitola 12: Hedvábné nebe

Bylo krátce po poledni, když v půlce týdne drobná brunetka procházela Příčnou ulicí s Giny a Hermionou po svém boku. V tuto chvíli měly už nakoupeno vše potřebné do školy. Hermiona se proto vydala za Harrym a Ronem, kteří byli v obchodu s Famfrpálovými potřebami, zatímco Giny šla na zmrzlinu s nějakou kamarádkou z Havraspáru. Hope využila toho, že má čas a vydala se k obchůdku, který patřil ženě, jež dívka nazývala tetou.

Hedvábné nebe

Hlásila cedule nad dveřmi obchodu. Dívka nad tím názvem jen nechápavě zavrtěla hlavou, vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Pokud jste někdo, kdo se rád strojí, parádí a je vybíravý, připadali byste si zde skutečně jako v nebi. Drobná brunetka sice chodila oblékaná hezky, nikdy však nebyla blázen do nakupování. Právě naopak. Na to, jak obchůdek vypadal z venku malý, uvnitř byl velice prostorný. Všude to vonělo po květinách a ovoci. Tohle místo mělo své zvláštní kouzlo. Kouzlo, které dívku dokázalo uchvátit pokaždé, když sem vstoupila. Obchod se dělil do několika sekcí. Podle věku, pohlaví, ale i podle typu oblečení. Drobná dívka neomylně zamířila do sekce, kde se nacházelo dámské společenské oblečení. Moc dobře věděla, že právě tuto část má majitelka obchodu nejradši.

Šaty visely vysoko nad hlavami, a když kolem nich někdo procházel, začaly se pomalu otáčet dokola, aby si je člověk mohl prohlédnout. V zadní části sekce se nacházely čtyři kabinky a tři stupínky. Na každém stupínku stála nějaká čarodějka a čekala, až jí jedna z čarodějek, co zde obsluhovaly, upraví šaty tak, aby jí dokonale seděly. Kabinky byly obsazené a každou chvíli z nich vyletěly šaty, které si zkoušejíci nevybrala, načež se vrátily zpět na své místo. Na vše dohlížela vysoká blonďatá čarodějka s povzneseným výrazem. Kdekdo si o ní myslel, že je namyšlená, ale nebylo to tak. Žena měla prostě jen ráda skvěle vypadající a padnoucí oblečení, které ladilo s doplňky a líčením. Prostě si potrpěla na svém vzhledu.

Mezi zákazníky obchodu se dívka propletla až k ní. "Ahoj, teto." pozdravila s úsměvem blonďatou čarodějka. "Hope! Ahoj!" žena dívku objala, načež ji několikrát přejela zkoumavým pohledem. "Myslíš, že máš pořád stejnou velikost?" zaptala se zamyšleně. "Nejspíš jo. Tak to to nebudeme ani muset upeavovat." sama si odpověděla, chytila dívku za ruku a už ji táhla do zapadlé místnosti, jež byla obyčejným zákazníkům nepřístupná.

Hope však nebyla jen tak obyčejný zákazník. Její maminka byla dobrou kamarádkou této ženy, jež se stala novou módní ikonou kouzelnického světa. Samantha Stoneová. Žena jež ukázala kouzelníkům, že mudlovská móda má cosi do sebe. "Jak se má Archie?" "Mladší nebo starší?" zeptala se Sam s pohledem upřeným vzhůru na oblečení, jež mělo do obchodu přijít až později. "Oba." "Starší má spoustu práce. Bystrozorství není žádná legrace. Což vidíš jasně u Siriuse a Jamese. Je pravda, že u toho černovlasýho tupce je to vidět víc. Bere i mise, které trvají několik měsíců. Někdo to hold dělat musí..." povzdychla si Sam. "A mladší, ten už se nemůže dočkat, až se společně s Brigit vypráví poprvé do Bradavic. Ještě, že jim zbývají ještě dva roky. Nedovedu si představit, že by nastoupili už teď." pokroutila žena hlavou. "A Theodor?" "Teddy? Ten už se nemůže dočkat, až se letos do Bradavic podívá poprvé. Mám ale dojem, že se toho trochu bojí." uznala blondýnka.

Hope pokývala chápavě hlavou. "Taky jsem se bála." přiznala. "Vážně?" "Jo. Nikdy jsem se necítila jako pravá Nebelvírka. Mamka sama říká, že mě tipovala spíš na Havraspár." "A podívej se na sebe teď." usmála se Sam na drobnou dívku před sebou. "Je z tebe statečná slečna, která se jen tak něčeho nezalekne." Kéž by. Pomyslela si Hope, ale nahlas nic neřekla. "Nedávno jsem prohlížela staré fotky z Bradavic a našla jsem fotografii z Vánočního plesu." "V Bradavicích se někdy konal Vánoční ples?" Majitelka obchodu přikývla. To je pro mě novinka. "Elly na sobě tehdy měla bílé šaty. Tehdy jsme ještě byly..." odmlčela se a zhluboka se nadechla. "Bylo to rok před válkou. Tehdy všechno bylo ještě jinak." v jejích očích se leskly slzy jako připomínka, že i krásné vzpomínky někdy bolí. Hope cítila, že se za tím vším skrývá něco víc. Něco, co Samantha vynechala. Něco, o čem nechtěla mluvit. Když viděla bolest, zračící se v ženiných očích, raději se na nic neptala. "Kdyby Bradavice jednou pořádaly ples, jaké bys chtěla šaty?" zeptala se majitelka obchodu.

Po smutku už nebylo ani stopy. "Asi... Asi by mi to bylo jedno. Pochybuju, že by mě někdo pozval, teto. Kdybych si ale měla vybrat, asi bych zvolila nějaké dlouhé." "Dlouhé? A barva?" Dívka pokrčila rameny. "Aby mi ladila k očím." zamrkala a zářivě se usmála. "Takže třeba hořčicová?" Brunetka hodila po ženě pohledem, který by mohl zabíjet. "Tak hořčicová asi ne..."

_______________________________________

Do jaké koleje patříte? 🤔

🦅💙

💋🤗💖