Dcera cizinky

Kapitola 93: Vidina konce

Ocitla se daleko od doby, do níž patřila. Nyní stála na pozemcích školy. Pozorovala dívku, jež ležela na zemi. V oříškových očí drobné dívky se odrážela hrůza, když spatřila, jak se ke skupince studentů, která stála kousek od ní, blíží chlapec s dívkou, jež pronásledoval had. "Zabte ho!" křikla Eleanor. Černovlasý chlapec vytrhl jakýsi zub z blondýnčiny ruky. "Ne." vydechla tiše brunetka, když její kamarád hodil obtloustlému chlapci onen zub. Ten jej s drobnými obtížemi zachytil. Zastavil se a čekal, až se k němu onen děsivý tvor přiblíží. Roxy mezitím doběhla až k Jamesovi a Lily, jež stáli nejblíže k místu, kde ležela drobná Nebelvírka.

Když byl had necelé dva metry od obtloustlého chlapce, výhružně zasyčel. Chlapec se napřáhl proti němu napřáhl. Když však had zasyčel podruhé, Peter ztuhl. Ztuhl strachy. Rozklepala se mu kolena a ruce. Nebylo tedy divu, že chlapec povolil stisk své ruky a ostrý předmět mu z ní vyklouzl. Dopadl na zem. V tu chvíli had, jako kdyby se chlapci vysmíval, zasyčel. Pohl hlavou do strany a z ničeho nic změnil svůj směr. Jeho cílem se stal momentálně nejslabší článek skupiny. Nebyl jím nikdo jiný, než drobná Nebelvírka, tisknoucí si ránu na noze, aby alespoň částečně zpomalila krvácení.

Když spatřila, že právě ona se stala jeho cílem, ani se nepokusila utéct. Možná to bylo tím, že jí to neumožňovalo její zranění, možná byla smířená se svým osudem... Skupinka sedmi Nebelvíru byla nucena pozorovat, jak se had blížil k drobné brunetce, jež se ani nepohla. On byl neohrožený predátor, na kterého neplatilo jediné kouzlo, které proti němu Nebelvíři poslali. Brunetka pohlédla na chlapce se zjizvenou tváří. Oříškové oči se setkaly s medovými, ve kterých se zračila panika a strach o život dívky, jíž chlapec nadevše miloval. Nel se na něj pokusila alespoň pousmát. Had byl už jen malý kousek od ní, když mu pohlédla do očí. Byly chladné, nevyzpytatelné a děsivé stejně, jako oči jeho pána. Had zasyčel a doširoka otevřel tlamu, čímž odhalil ostré zuby. Brunetka se trhaně nadechla, načež po její tváři stekla jedna jediná slza.

V poslední chvíli zavřela pevně oči a připravila se na bolest, jež měla každou chvíli pocítit. Na bolest, která nepřišla. Jedna z dívek, jež stála ve skupince Nebelvíru, vytrhla brýlatému chlapci druhý zub, jež měli, z ruky ve chvíli, kdy Peter upustil ten první. K Eleanor doběhla ve chvíli, kdy se had chystal zatnou do její bledé kůže své zuby. "Elly, jsi v pořádku?" zeptala se černovláska, když se had po setkání se zubem rozplynul. Brunetka nejistě otevřela oči. To, co spatřila, jí málem vyrazilo dech. Její černovlasá kamarádka se nad ní skláněla s baziliščím zubem v ruce. "Roxy." vydechla Nel překvapeně. "Jsi v pořádku?" zeptala se Roxy starostlivě ve chvíli, kdy se kousek od nich ozvaly kroky. "Pozor!" křikl na dívky hnědovlasý chlapec. Tehdy Nel spatřila vpravo ženu, jež na ní upírala nenávistný pohled. Zvedl se vítr. Žena, která by mohla být dívčinu starší verzí, pozvedla svou hůlku a namířila ji na ni. Eleanor očekávala, kdy z jejích úst vyjdou ona dvě smrtící slova.

Těsně předtím, než se tak stalo, se žena na svou mladší kopii škodolibě usmála. Ruka s hůlkou se posunula o kousek vedle. "Avada kedavra." vyslovila žena s pohledem stále upřeným do oříškových očí. Drobná brunetka vyděšeně vykřikla a pokusila se postavit. Bylo však pozdě. Zelený paprsek, jež vyšel z Carmeniny hůlky, zasáhl dívku po Nelliině boku do hrudi. Drobná brunetka sledovala, jak se tělo černovlasé dívky bezvládně hroutí k zemi. "Ne!" vykřikla Nel, vytáhla hůlku z kapsy a omračovacím kouzlem zasáhla svou dvojnici. Hned na to se natáhla k Roxy a přitáhla si ji do náruče.

Zoufalství, hrůza, smutek, zloba... To vše a mnohem víc cítila Hope, když se vrátila z minulosti do přítomnosti. Po tvářích jí stékaly slzy. Už delší dobu měla tušení, že žena, po níž dostala své druhé jméno, zemřela. Tohle ovšem nečekala. Ani zdaleka na to nebyla připravena. Dá se na to vůbec připravit? Zeptala se sama sebe těsně předtím, než do Společenské místnosti vešla její starší kamarádka.