Dcera cizinky

Kapitola 36: To ne

V sobotu ráno, když se Hope probudila, zjistila, že už se v pokoji nachází jako jediná. Na psacím stole ležel útržek pergamenu.

Alice měla hlad. Počkáme na tebe ve Velké síni.

Katie

Drobná brunetka rychle provedla ranní hygienu, nasoukala se do úplých, světlých džín s dírama na kolenou. Přes hlavu si přetáhla tričko s dlouhými rukávy, ale odhalenými rameny. Rychle se nazula do tenisek, vlasy stáhla do culíku a už spěchala hradem.

Jak už to tak bývá, když člověk zrovna spěchá, štěstěna stojí proti němu. Schodiště se dívce několikrát začalo přímo pod nohama měnit a tak se její cesta k Velké síni protáhla. Když se konečně dostala do Vstupní síně, narazila na další zádrhel. U jedné stěny stála stolička, na níž obvykle pokládali moudrý klobouk. Ten byl nyní nahrazen Ohnivým pohárem. Kolem stál dav studentů, jež si mumlali něco o neúspěchu George a Freda. Přitom brunetka nechápavě vyvalila oči. "Co čekali? Že přechytračí Brumbála?" smála se jedna mladší dívka z Havraspáru. "Ale zrovna tam hodila své jméno..." To už však Hope neslyšela. Akorát se prosmýkala mezi přítomnými studenty až do Velké síně. Její kamarádky seděly s Harrym, Ronem, Hermionou a ještě dvěma chlapci ze čtvrtého ročníku. Stála u nich dívka s tmavší pletí, jež byla Hope blízká. Jak se zdálo, vešla do Velké síně těsně před Hope. Z jejích úst vyšla věta, jež drobnou dívku vyděsila až do morku kostí.

"Takže jsem se přihlásila! Právě jsem tam vhodila lístek se svým jménem!" rozpačitě se usmála a posadila vedle Katie. To ne. "Neděláš si z nás legraci?" zeptal se Ron. "Takže tobě už bylo sedmnáct?" vyptával se Harry. Sakra. Na tohle Hope úplně zapomněla. "Měla jsem narozeniny minulý týden." vysvětlila Angelina. "To jsem ráda, že se přihlásil taky někdo z Nebelvíru." řekla Hermiona. "Opravdu doufám, že tě vyberou Angelino." Já ne. Poznamenala Hope v duchu. Ona na rozdíl od Hermiony doufala, že její kamarádku nevyberou. Možná to bylo sobecké, ale prostě se o ní až příliš bála. Nechtěla o ní přijít.

Pomalu došla až ke svým přátelům. Všechny oči se okamžitě upřely na ní. "Hope!" Angelina se na dívku spokojeně usmála. "Právě jsem..." "Já vím, Angie." přikývla Hope. "Slyšela jsem tě." "Angie? Tak už si mi dlouho neřekla." "Pravda." přitakala brunetka a posadila se vedle ní. "Je to úžasné, že, Hope?" Alice se zdála být hrdá, že má tak statečnou kamarádku. Brunetce to spíš přišlo jako hazard se životem. "Hope, myslíš, že to nebyl dobrý nápad?" zeptala se dívky nejistě Angelina. Ještě před chvílí byla ze svého rozhodnutí nadšená. Teď se však obávala, jestli neudělala chybu. Podle brunetky to chyba skutečně byla. Jenže na druhou stranu...

Angelina byla silná a statečná. Byla také nadaná a chytrá. Navíc, teď už své rozhodnutí nemohla vzít zpět. Hope se pouze bála, že by její kamarádka mohla přijít k úrazu. Jedno však věděla jistě. Pokud Angelina bude jednou z šampionů, bude jí fandit. Bude se o ní bát, to určitě. Zároveň jí ale bude držet palce aby to právě ona vyhrála. "Nebudu ti lhát, Angelino. Sama bych se dobrovolně nepřihlásila." přiznala. "Jenže já nejsem ty. Moc dobře vím, že zvládneš cokoli, co si zamaneš. A já budu stát při tobě, Angie. Ať už se stane cokoli." Angelině spadl ze srdce obrovský kámen. Radostí brunetku objala. Hope se jemně pousmála. Už v tu chvíli umírala strachy.

_______________________________________

Tak nakonec máme čtyři hodiny volno... Aspoň vás dneska budu zásobovat kapitolkama. 😁 Pokud se mi ovšem nevybije mobil... 😬😒

💋🤗💖