Dcera cizinky

Kapitola 97: Slavnost

Pohár v rukou mladého chlapce znamenal jediné. Bradavice mohli slavit. "Bradavický šampión Cedric Digorry vyhrál turnaj tří kouzelníků!" rozlehl se hřištěm hlas Pytlouna. Hope, stejně jako většina studentů Bradavic, vyskočila na nohy a začala tleskat. Sledovala, jak chlapcovi rodiče seběhli z tribuny a vrhli se ke svému synovi. Kruvalský ředitel hlasitě nadával. Podle jeho slov to nebylo fér a chlapec vyhrál podvodem. Všem však bylo jasné, že je pouze rozčilený, protože jeho student prohrál. Kruvalský šampión však nevypadal nijak zvlášť zdrceně. Naopak. Přidal se k potlesku Bradavických studentů a profesorů.

"Věděla si, že vyhraje?" zašeptal dívce u ucha Harry, když společně scházeli na hřiště. Brunetka přikývla. "Nakreslila jsem to." "Nakreslila? Víš co? Nechci to vědět." usoudil brýlatý chlapec. Hope se zasmála. Dobře děláš. Pomyslela si. Když procházeli kolem Krásnohůlských studentů, neuniklo jí, že na ni Fleur mávala. Právě se vesele vybavovala s dvojčaty. "Uvidíme se ve věži." usmála se na Harryho, než zamířila za šampiónkou. "Jak je ti?" zeptala se dívky starostlivě. "Sskvěle! Jssem rráda, že už je to sa mnou." "Chápu." "Chtěla jssem ti poděkovat. Bes tebe bych sse vrrhla do té vody." "To nic nebylo, Fleur. Jsem ráda, že jsi v pořádku." "Sstejně děkuju. Hope, že?" Brunetka přikývla. "Uvidíme sse na sslavnossti, Hope." usmála se na Nebelvírskou studentku, než vzala za ruku svou mladší sestřičku a spolu s ní zamířila za ředitelkou své školy, zatímco Hope se s dvojčaty vydala do Nebelvírské věže, aby se připravila na večerní slavnost na počest vítěze turnaje.

Angelina:

Alice:

Katie:

Hope:

"Mám pocit, že tvůj šatník je snad z většiny červený." ušklíbla se na brunetku černovláska s pohledem upřeným na její šaty. Dívka se uchechtla. "Vzhledem k tomu, že většinu věcí mi vybírala Sam..." věděla, že není potřeba říkat víc. Dívčina teta a její manžel byli hrdí Nebelvíři. Nebylo tedy divu, že většinu věcí, jež tato žena navrhla své drahé neteři, byla rudé barvy.

Jakmile se čtveřice kamarádek společně upravila, postavila se před zrcadlo. Oříškové oči putovaly po odrazech všech dívek. Od Angeliny, přes Alice, jejich majitelku až ke Katie, která se roztomile uculovala. Ve chvíli, kdy Hope znovu pohlédla na svůj vlastní odraz, se jí zatmělo před očima. Když se tma rozestoupila, odraz v zrcadle byl jiný. Nyní neviděla dvě černovlasé a dvě hnědovlasé dívky. Každá dívka z této čtveřice měla jinou barvu vlasů. "To snad ani nejsme my." vydechla nevěřícně zrzka. Její hnědovlasá kamarádka přikývla. Všechny na sobě měly překrásné plesové šaty. "Jsme to my. Jen vás matou ty šaty." mávla rukou blondýnka. "Ne, Sam. Mate nás tohle všechno." černovláska rozhodla rukama. "Musím ale uznat, že se mi to líbí." Tím své kamarádky rozesmála. "Zazáříme." blondýnka si přitáhla své kamarádky do objetí. "Jako vždycky." přisvědčila brunetka a zavřela oči.

Hope moc dobře věděla, že se jednalo o další vidinu. O vidinu z let, kdy její matka se svými kamarádkami ještě chodila do Bradavic. Ta léta byla však dávno pryč. Proto brunetka pouze potřásla hlavou a společně s Angelinou, Katie a Alice zamířila do Velké síně.

Dívčinu pozornost okamžitě přitáhl chlapec se světle šedýma očima. "Kdy jste spolu mluvili naposledy?" "Netuším, Katie. Ale už je to poměrně dlouho." uznala dívka. "Možná bys ho měla jít pozdravit." "Možná." připustila brunetka. Než se nadála, byla svou kamarádkou postrčena dopředu. Vrhla na Katie vražedný pohled, nasadila milý úsměv a rozešla se směrem ke Kruvalskému studentovi, po jehož boku stál Viktor Krum v doprovodu Nebelvírské studentky čtvrtého ročníku. "Mihaile, dlouho jsme se neviděli." usmála se Hope na chlapce, jež ji okamžitě vzal za ruku a letmo ji políbil na její hřbet. "Viděli jsmé sé částo, Hope. Pouzé jsmé spolu nemluvili." "Pravda." připustila Hope. "Přédstavíš nás, Mihaile?" "Prómiň, Viktore. Toto je Hope, z Nébélvíru, že?" Dívka přikývla a natáhla ruku ke Kruvalskému šampiónovi. "Těší mě, Viktore." kývla na chlapce, jež jí, stejně jako jeho spolužák, lehce políbil na hřbet ruky. U něj jí to však nepřipadalo tak okouzlující.

Kruvalští studenti se dali do řeči a tak se drobná Nebelvírka obrátila na svou spolužačku. "Kde máš Harryho a Rona?" V Hermioniných očích se mihl vztek a lítost. "Harry si před chvílí povídal se Cedricem." "Už přestal žárlit? Vím, že se mu Cho líbila." Hermiona nad tím pouze mávla rukou. "No a Ron zmizel hned, jakmile za mnou přišel Viktor." "Žárlivci." uchechtla se dívka tiše. "A kde ty máš vůbec svůj stín?" "Stín?" ušklíbla se Hope. "Ano. Je zrzavý, má bratra, který vypadá stejně jako on..." "Myslíš George?" Hermiona naklonila hlavu na stranu. "Já si myslela, že..." víc už říct nestihla. Velkou síní se totiž rozlehla hudba, jež ji přerušila. Hope neměla ani v nejmenším chuť tančit. Proto se také sebrala a co nejrychleji zamířila na místo, jež jí s trochou štěstí mohlo poskytnout vytoužený klid.

_______________________________________

Vždycky, když se můj příběh blíží ke konci, tak se mnou wattpad přestane spolupracovat. 😒 To nemá rád konce nebo co?

💋🤗💖