Dcera cizinky

Kapitola 19: Zrušení Famfrpálu

Tento rok dívce přišlo, že zařazování trvalo neobvykle dlouho. Nebyla jediná. Katie si rukou podpírala hlavu, oči zavřené. Alice měla na tváři nepřítomný výraz a mimoděk klepala prsty do stolu. Angelina se nechávala unášet svými myšlenkami a sem tam něco šeptla dívce ze svého ročníku. Jinak na tom nebyla ani trojice studentů čtvrtého ročníku. Snad jen Hermiona dávala pozor. Když konečně zařazování skončilo a ředitel školy vybídl studenty k jídlu, byla dívka nadšená. Okamžitě si na talíř nandala brambory s kuřecím stehnem a hned se pustila do jídla.

Když ze stolu zmizely i poslední dobroty, profesor Brumbál se postavil. Studenti téměř okamžitě umlkli. "Nuže! Teď, když jsme se dosyta najedli a napili, musím vás požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí..." V tu chvíli drobná dívka přestala vnímat. Hleděla na kamennou stěnu Velké síně. Hlavou jí běželo několik otázek. Například se sama sebe ptala, kolik bodů bude asi tak nucena strhnout Nebelvíru kvůli dvojčetům. Nebo kolik času bude muset strávit hlídkami... Čím víc nad tím přemýšlela, tím si byla jistější, že se na Prefektku nehodí.

Z myšlenek jí vytrhlo, až když Alice nespokojeně vyjekla. "Co se stalo?" podivila se brunetka. "Právě oznámil, že školní pohár ve famfrpále se letos ruší." vydechla těžce Katie. Nel se jí ani nedivila. Pro ni, Alici a Angelinu byl famfrpál tak nějak neodmyslitelnoi součástí Bradavic. Něco, jako pro Hope knihovna. "Důvodem k tomu, je soutěž, která začne v říjnu a potrvá po celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí našich učitelů..." pokračoval Brumbál. "Jaká soutěž?" zeptala se Hope nechápavě. To však neměla dělat.

Ucítila nepříjemný tlak, načež se ocitla v domě, ve kterém vyrostla. "Děláš si legraci?" zeptala se drobná žena svého muže. "Ne, Nellie. Myslím to naprosto vážně. Brumbál mi to oznámil, když jsem jej byl minulý týden navštívit." Žena si promnula spánky. "Mohlo mě napadnout, že jsem tuhle část minulosti nezměnila." "Jakou část?" "Kdybych nezůstala v době, do které jsem přišla, zemřel by v té soutěži člověk, Reme." "Jsi si jistá?" "Naprosto. Stal se obětí, jež si vyžádala přicházející válka. Budeme tedy doufat, že tentokrát se nikomu nic nestane." Muž přikývl, načež svou ženu objal. "Je to už oficiální? Opravdu se letos bude v Bradavicích konat Turnaj tří kouzelnických škol?" Se slovy své matky se dívka vrátila zpět do přítomnosti.

Několikrát zamrkala, načež své oříškové oči upřela na ředitele. "V příštích měsících budeme mít tu čest, že se právě u nás uskuteční vzrušující soutěž, která se nekonala už více než sto let. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v Bradavicích se letos uskuteční Turnaj tří kouzelnických škol." odpověděl profesor a s jiskřičkami v očích hleděl do překvapených tváří svých studentů. "To má být vtip?" ozvalo se jedno z dvojčat nahlas. "Žádný vtip, pane Weasley. Toto je pouze konstatování." ozvala se profesorka McGonagallová, žena, kterou Hope nazývala babičkou. Jinou nikdy neměla. "Kde jsem to přestal? Ano, ovšem, Turnaj tří kouzelnických škol..." Následovalo krátké vysvětlení pro ty, kteří o turnaji nikdy neslyšeli. Mezi patřila i drobná dívka. Z profesorova vyprávění pochopila, že se jej zúčastní vždy jeden vybraný student z každé školy. Uskutečnil se vždy mezi třemi největšími školami čar a kouzel v Evropě. Byly jimi Bradavice, Kruval a Krásnohůlky. Konal se každých pět let a měl umožnit mladým kouzelníkům navázat přátelské vztahy s kouzelníky jiných národů. Úmrtnost však začala být znepokojivě vysoká, a tak se od turnaje raději upustilo.

Velkou síní se ozývalo vzrušené mumlání. Spousta studentů se toužila přihlásit. Hope nebyla strašpytel, to opravdu ne. Měla však ráda svůj život a nehodlala jej zbytečně riskovat. Opačný názor na to měla dvojčata, jež už se nemohla dočkat, až se do turnaje přihlásí. A proč ne? Aspoň by byl klid. Pomyslela si dívka. Myslela to z legrace, přesto ji tato myšlenka znepokojila. Tušila, že pokud by se dvojčata skutečně přihlásila, trnula by hrůzou, aby se je nevybrali. Nechtěla, aby se jim něco stalo. Její obavy však okamžitě pominuly. "Spolu s ministerstvem kouzel jsme se dohodli, že letos stanovíme pro účastníky věkovou hranici. Do výběru se můžou přihlásit pouze kouzelníci, kteří dosáhli hranice plnoletosti, to jest od sedmnácti let..." Několik studentů začalo okamžitě protestovat. Dívce se však ulevilo. Málokdo ze studentů, se kterými se bavila, byl už plnoletý. Přesto však doufala, že turnaj přežijí všichni šampióni bez úhony.

_______________________________________

Děkuji za všechny krásné komentáře u minulých kapitol. Moc si toho vážím. ❤️

💋🤗💖