Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka a Cizinka 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Hope Roxanne Lupinová. Dívka, jež se narodila Cizince a Pobertovi. Své rodiče vždy obdivovala a to i přes to, že jí velká...
Hudba hlasitě hrála. Drobná dívka mezi desítkami svých spolužáků pohupovala do rytmu po boku svých třech kamarádek. Nemohlo jí uniknout, že jedna nich je duchem nepřítomná. Stále pokukovala je dvou chlapcích, jež byli k nerozeznání. Rozhodla se to však neřešit. Pouze nad tím protočila očima. Minuty ubíhaly. Tanec byl fajn, nedalo se však říct, že by na něj dívka měla náladu. Když tedy skončila další píseň, nahla se ke Katie. "Půjdu si nahoru číst." "Půjdu..." "Ne. Bavíš se. Zůstaň tu s holkama." usmála na dívku Hope a už po schodech mířila k dívčím ložnicím.
Hned, jak otevřela dveře, otřela se jí o nohu koule chlupů. Pousmála se, zvedla z Fixe z podlahy a zavřela za sebou dveře. Kocourka položila na psací stůl. Rozpustila si své dlouhé vlasy a rozčesala je. "Hned se vrátím." promluvila na kocoura a zmizela v koupelně. Rychle se osprchovala a převlékla do pyžama. Vyčistila si zuby a vrátila se do pokoje. Její pozornost k sobě okamžitě přitáhl její kocourek. Za tu chvilku, co byla v koupelně, se přesunul na noční stolek. Jen tak tam seděl a pozorně ji pozoroval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vypadá jako socha. Uchechtla se dívka, praštila sebou do postele a sáhla po knize, jež ležela na stolku. Místo knihy však nahmatala svou milovanou kouli chlupů. "Fixy, sedíš mi na knize." upozornila kocourka a jednou rukou si poklepala na klín. Fix nezaváhal. Elegantně přeskočil z nočního stolku na postel, uvelebil se v dívčině klíně a svými zelenými očky ji bedlivě pozoroval. Hope se chopila své knihy, nalistovala požadovanou stránku a dala se do čtení. Sem tam pohladil Fixe, který během pár minut usnul. Čas plynul a dívka začala pomalu upadat do říše snů. Nakonec se její víčka zavřela a kniha, jež držela v ruce, jí vyklouzla a se zaduněním dopadla na zem. Toho si však dívka nemohla všimnout. Její mysl byla v onu chvíli už na míle daleko.
Křik. Dívčí křik. Ozýval se místností, jež Hope znala. Jednalo se o pracovnu ředitele Bradavic. Na zemi ležela drobná brunetka, choulela se v klubíčku. Po její tváři se koulely slzy jako hrachy a ona si cosi neslyšně mumlala. Zatímco dívka trpěla, starší žena oblečená ve svém svátečním hábitu přecházela po místnosti sem a tam. Nervózně hleděla na brunetku, jež ležela na zemi a třásla se. Každou chvíli popošla o kousek blíž k ní, aby se za vteřinu zase vrátila zpět. Zdálo se, jako kdyby jí chtěla sevřít ve své náruči, ale něco jí v tom bránilo. "Jak dlouho to bude trvat, Albusi?" zeptala se žena muže, jež seděl za svým pracovním stolem, a také hleděl na to klubíčko neštěstí. "Tak dlouho, dokud si nevybere." odpověděl muž s náznakem lítosti. Nezdálo se však, že by dívce hodlal nějak pomoci. Možná to bylo proto, že nemohl.
_______________________________________
Až dokončím tento příběh, plánuji se vrátit K Dceři pána zla (možná i dřív). Pokud chcete, můžete mi do komentářů napsat, na jaké téma byste ode mě rádi četli příběh, až obě Dcery dopíšu. 🤔😁
Nezaručuji, že si nějaký z návrhůvyberu, ale určitě se něco pokusím vymyslet. 😁💖
