Dcera cizinky

Kapitola 1: Jedenáct

Cizinka v našem světě!

Eleanor Heather McGonagallová, později Lupinová. Žena, jež nepochází z naší doby. Eleanor se narodila 17. května v době, jež je od té naší poněkud vzdálená. Její příběh jsme vždy slýchali jen z vyprávění. Dnes vám však přinášíme exkluzivní rozhovor s naší záhadnou Cizinkou!

Eleanor, povězte nám, jak jste se do naší doby dostala?
"Byla jsem prokleta." odpověděla a ještě se tomu zasmála.

V Bradavicích jste byla zařazena do koleje statečných.
"Ano. A to dokonce dvakrát!"

Jak víme, nalezla jste v Bradavicích lásku a přátele.
"Ano, to je také pravda. Jedna z mých kamarádek mi byla svědkyní na svatbě."

Teď bych se ráda zeptala na to, jak se vám podařilo porazit samotného Pána zla.
"Mně? To je ovšem častý omyl. Já jej neporazila. Zničila jsem jeden z viteálů, což byly předměty nesoucí v sobě část duše již zmíněného černokněžníka, ale nebyla jsem to já, kdo jej porazil."

Ach, jistě. Profesor Brumbál a vaše teta.
"Přesně tak. Profesor Brumbál společně s profesorkou Minervou McGonagallovou nalezli viteály a přišli na způsob, jak je zničit."

Ale zničila jste je vy, pokud se tedy nepletu.
"Jen jeden z nich. Zbytek zničili mí přátelé. Například diadém zničil James Potter a Zmijozelův medailonek jeho žena, Lily Potterová."

Proč jste je nezničila vy?
"Protože bych to sama nikdy nedokázala. Nekonec jsem byla napadena hadem, po jehož zabití porazil profesor Brumbál Voldemorta. Zbytek už všichni znáte." usmívá se tato obdivuhodná žena.

Povězte mi ještě, Eleanor, vzala jste si toho pravého?
"To je jedna z věcí, o kterých jsem nikdy nepochybovala." odpověděla na mou otázku Eleanor se zasněným úsměvem.

A jak se vůbec vaší rodině daří? Pokud vím, máte dceru.
"Ano. Hope, tak se jmenuje. Je jí jedenáct let a letos poprvé pojede do Bradavic."

Ach, to je krásné! Určitě se už tě těší, až půjde po stopách svých rodičů. Takže Nebelvír bude mít novou studentku?
"To se teprve ukáže. Hope je velice chytrá, občas si říkám, jestli je vůbec moje." směje se hrdinka kouzelnického světa. "Takže bych nevyloučila ani Havraspár. Ovšem nám na koleji nezáleží. Ať se dostane kamkoli, je důležité, aby se tam cítila dobře."

A co říkáte na objev vlkodlačího lektvaru?
"Že je škoda, že se ještě nenašel lék. Ne, je to samozřejmě pozoruhodný objev a my jsme za každý pokrok vděční, ačkoli..."

"Hope!" ozvalo se z chodby. "Hope! No tak, pojď už. Takhle to nestihneme!" rozhléhal se domem hlas ženy, s níž byl rozhovor v novinách, který si malá hnědovlasá holčička četla. "Ano, mamí!" křikla Hope v odpověď, zavřela výtisk Denního věštce a odložila jej na jídelní stůl. Popadla svůj batůžek se svačinou, váčkem s penězi a novým fotoaparátem. Vstala ze židle a cupitala do chodby, kde už na ni čekala její maminka. Oblékla si bundu a společně se svou matkou vyšla z domu. Dveře se za nimi zavřely, načež žena vzala svou dcerku za ruku a pevně ji stiskla. Chystala se s ní přemístit, aby holčička mohla směřovat vstříc vlastním dobrodružstvím.

_______________________________________

Vítám vás u první kapitolky! 😊
Tentokrát nebudeme sledovat příběh Nel, ale Hope. Doufám, že vás příběh bude bavit.

💋🤗💖