Dcera cizinky

Kapitola 73: Lívance?

"Co si myslíš, že..." Už po několikáté byla toho večera umlčena chlapcovou dlaní, jež jí zakryla ústa. "Holhi!" zamlumlala přes chlapcovu dlaň. Cítila, jak se jeho tělo otřásá potlačovaným smíchem. "Aspoň jednou v životě mlč." šeptl jí do ucha. Cítila jeho horký dech na svém krku. Otřásla se pod zvláštním pocitem, jež se šířil jejím tělem. Tvrdě se kousla do rtu. Otočila hlavu doprava, aby unikla zvídavému pohledu hnědých očí.

Necelých pět metrů od nich se nacházel Bradavický školník. Brunetka nervózně zamrkala. Aniž by si to uvědomila, nahmatala lem chlapcova trička. Nervózně látku sevřela ve své dlani. Chlapec si přiložil ukazováček na rty, aby ji varoval, že nesmí vydat ani hlásku. Jendou rukou ji držel v pase, zatímco druhou se nyní opíral těsně vedle její hlavy. Když však po dívčinu bradě stekl první pramínek krve, přesunul svou ruku ze zdi na její bradu. Donutil ji vzhlédnout.

Zatímco on se utápěl v očích oříškové barvy, jež byly až příliš upřímné, Hope se topila v těch jeho veselých, škádlivých a především laskavých. Zrzek jí přejel prstem po rtu. Dívka překvapeně pootevřela ústa, čímž chlapci umožnila prohlédnout si ránu, jež si sama způsobila. Přerušil oční kontakt a znovu se sklonil k jejímu uchu. Dívka zatajila dech a přivřela oči. "Trdlo." uchechtl se tiše zrzek. Pan Filch byl od nich vzdálený už několik chodeb. Akorát si vybíjel zlost na Nebelvírském Prefektovi, jež mu zkřížil cestu.

"To jsem byla vždycky." vydechla brunetka v odpověď. Rukama zatlačila chlapci do hrudníku, aby získala alespoň nějaký osobní prostor. Zrzek tázavě povytáhl obočí. V jeho očích se mihl zmatek, jež dívka přehlédla. "Cos tam vyváděl?" zeptala se s přimhouřenýma očima. "Radši se ani neptej." "Já se ale ptám." trvala na svém dívka. "Ale neměla bys." cvrnkl ji do nosu a za ruku si ji přitáhl blíže k sobě. Až v tu chvíli si všimla, jak moc pokrčený je. "Proč jsi shrbený?" zeptala se jej. "Protože jsi prcek a já ti chci být blíž." Hope se uchechtla. "Ten plášť je moc malý." povzdychl si chlapec. "Jinak se pod něj nevejdu. Což je i důvod, proč musíš jít blíž. Jinak budeš vidět." "Jsem Prefektka. Nemusím se schovávat. Mám hlídku." upozornila. "Tam, kam jdeme, se nehlídkuje. Takže se musíš schovávat." Brunetce došly argumenty. Nechala se proto chlapce obejmout kolem ramen. "Odkud ho máš?" zeptala se zvědavě. "Ten plášť?" "Jo." "Půjčil mi ho Harry. Je to užitečná věcička." pokýval hlavou chlapec, když se zastavili před jakýmsi obrazem.

Ve tmě Hope rozpoznala jakousi mísu s ovocem. Zrzek vystrčil ruku zpid pláště a jemně polechtal kus ovoce. Brunetka vyprskla smíchy. Brzy se však obraz odklopil a ona se ocitla v kuchyni, obklopena stovkou skřítků. "Dáte si něco, pane?" oslovil jeden z nich zrzka, jež stál po dívčině boku. "Kakao a lívance..." Hope tázavě povytáhla obočí. "Lívance?" "Jo, proč ne?" Dívčin výraz byl chlapci dostatečnou odpovědí. "Beru to zpět. Dáme si palačinky... S čokoládou." No proto.

_______________________________________

Omlouvám se všem, které vytáčí mé překlepy a chyby, které přehlédnu... Bohužel se to stává 😅😂

💋🤗💖