Dcera cizinky

Kapitola 14: Hra

Hope milovala kouzla. To, jak fungoval tento obchod. Vše mělo svůj řád, své místo. Nemusela miloval nákupy, drahé nebo prostě jen krásně vypadající oblečení, aby obdivovala vše, co její teta dokázala. Z ničeho dokázala vybudovat něco. Něco, co mělo svůj smysl, účel. Především to byl ale blondýnčin splněný sen. A právě to na něm bylo to nejkrásnější.

Hedvábné nebe opouštěla dívka s třemi plnými taškami. Polovinu oblečení ani neviděla. Proč taky? Samantha znala její míry, takže vždy upravila oblečení tak, aby dívce perfektně padlo, aniž by jej musela Hope zkoušet. Tak to dívce vyhovovalo. Před bankou, kde se měla sejít s Weasleyovými, Harrym a Hermionou, už čekala dva zrzky. Dívka si při pohledu na dvojčata pouze nešťastně povzdychla. Beze slova se posadila na první schod, vedoucí k bance, tři tašky s oblečením a další s učebnicemi a dalšími pomůckami do školy, položila vedle sebe.

Mlčky hleděla před sebe a čekala, až dorazí ostatní. "Hope." oslovil ji jeden z chlapců a přisedl si vedle ní. Druhý chlapec následoval příkladu svého dvojčete s jejich typickým úšklebkem. Drobná dívka se tam ocitla mezi dvěma zrzky, jež byli oba minimálně o hlavu vyšší, než ona. "Tak jsme přemýšleli..." Dívka se uchechtla. "Že je divné, že nás nikdy neoslovuješ jmény." dokončil klidně. "Někdy vám jménem řeknu." "Ale jen výjimečně." "Přesně tak." přidal se druhý chlapec. "Mám takový dojem, že si nás občas pleteš." přimouřil chlapec oči. Kdyby jen občas. Ani v tu chvíli dívka netušila, který chlapec je který. Mohla si tipnout, to ano. Ale bylo by jí to k ničemu. Cítila to. Hráli si s ní. Kdyby se trefila, hráli by, že jsou tím druhým. Tuhle hru s ní dvojčata hrála už často. Bavila je. Nebylo divu. Hope neměla nejmenší šanci vyhrát.

Rukou si prohrábla své dlouhé vlasy, načež se kouska do rtu. Tohohle zvyku si všimla i u Eleanor, své mamky. Obě to dělaly pokaždé, když byly nervózní, nebo se ocitly v bezvýchodné situaci, jako byla ta, ve které se dívka nyní nacházela. "Mlčíš." poznamenal zrzek. "Dělá to tak vždycky." upozornilo druhé dvojče svého bratra. "Ale proč?" "I těm nejupovídanějším občas dojdou slova." upozornila chlapce dívka. "Ty s námi ale mluvíš jen málokdy." "Pravda." přikývla dívka. "Tak do toho, Hope. Kdo jsem?" vybídl brunetku chlapec. Jak chceš. Pomyslela si Hope a poprvé, za celou tu dobu pohlédla do jeho očí. Kdo jsi? Zeptala se přesto, že věděla, že by její mamka byla proti.

Její mysl se oddělila od jejího těla a posunula se v čase zpět. Dívce se před očima přehrávala chvíle, jež se udála ráno. Dva zrzavý chlapci leželi v pyžamech na postelích a něčemu se smáli. "A co vyzkoušíme dnes?" zeptal se jeden z nich. "Trpělivost, Fredie." zasmál se druhý zrzek. Hope ucítila, jak se její mysl znovu přesouvá. Tentokrát do přítomnosti.

"Záleží ti na tom tak moc?" zeptala se. Chlapec přikývl. "To je ale tvůj problém, Georgi." zdůraznila jméno. V zrzkových očích se objevil náznak zklamání. Hope netušila, proč schválně řekla špatné jméno, když poprvé v životě znala správnou odpověď. Nevyznala se v sobě. Ani teď ani nikdy jindy. Byla sama pro sebe záhadou.

_______________________________________

#79 umístění a 1k přečtení... 💖

Děkuju ❣️

Co se vám ze světa HP líbí nejvíc? Sladkosti, kouzla, žertovné předměty nebo snad něco jiného? 🤔

💋🤗💖