Dcera cizinky

Kapitola 60: Carmen

"Můžu si na chvíli vypůjčit tvou partnerku, chlapče?" Drobná dívka se tvrdě kousla do rtu. Její svaly se napjaly. Zrzavý chlapec si toho nemohl nevšimnout. S obavami pohlédl do oříškových očí. Dívka mu pohled oplatila. Přikývla. "Jistě." odpověděl řediteli chlapec, pustil Hope a s nepříjemným pocitem odešel. Ředitel Kruvalu natáhl k brunetce svou popraskanou ruku. Dívka ji přijala. Postavili se do výchozí pozice a už se pohybovali do rytmu hudby. "Když jsem tě viděl poprvé, říkal jsem si, jak je možné, že jsi nezestárla ani o den. Co víc, jako kdybys omládla." promluvil muž chladným hlasem.

Navedl dívku do otočky. Teprve poté znovu promluvil. "Když jsem pak uviděl Lupina, došlo mi, že nejsi tou, za kterou jsem tě měl. A tak mě zajímá, jak jsi příbuzná s Eleanor McGonagallovou?" Z nějakého důvodu dívku ani nevyvedlo z míry, že onen muž Eleanor zná. "Je to má matka." odpověděla klidně
"Jistě. To mě mohlo napadnout." přikývl muž. "A Brownová? Myslím tu starší, Carmen." Carmen Brownová? Zopakovala si dívka v duchu. Moc dobře věděla, že se jedná o ženu z jejího snu, spíše noční můry. "Kdo to je?" zeptala se. "Nedělej, že nevíš, o kom mluvím. Jsi jí neskutečně podobná. Stejně, jako tvoje matka. Jste jako trojčata až na to, že vás od sebe dělí mnoho let. Je to ale jako kdyby jste nestárly. Zvláště pak tvá matka. Léta v Azkabanu udělaly s Carmen své, navíc..." Azkaban? Co ten s tím vším má společného? Zeptala se sama sebe. Tehdy to spatřila.

Pevné zdi, malé cely s mřížemi místo oken a je... Azkabanské strážné. Mozkomory. Viděla, jak dvojice Bystrozorů vede muže kolem několika cel ven z onoho vězení. U jedněch mříží se však zastavili. Tehdy mohla drobná dívka pohlédnout do tváří všech můžu. Jedním z nich byl Alastor Moody, známý také jako Pošuk. Druhý muž byl černovlasý s bouřkově šedýma očima. Brunetka jej okamžitě poznala. Byl to Sirius. Vypadal ale hodně mladě. Muselo se jednat o dobu, kdy byl Bystrozorem teprve krátce. Mezi ním a Pošukem se nacházel ředitel Kruvalu. To dívku zaskočilo. "Vidíte, Blacku?" kývl Moody hlavou k cele, u níž stáli. "Tohle je..." "Carmen Brownová." skočil Pošukovi do řeči Sirius. "Já vím. Měli jsme tu čest se setkat tváří v tvář."

Žena, jež se v cele nacházela, popošla až k mřížím a chladně se zasmála. "Byla odsouzena za desítky vražd. Spáchala toho mnohem víc. Když však jasnovidka, jež nahlédla do její hlavy spatřila jednu z posledních obětí, zhroutila se." muž pokroutil hlavou. "Jo." přikývl mladý Black. "Byl jsem u toho soudu." "Jak to?" podivil se Pošuk a zkoumavě si černovláska prohlédl. "Ta jasnovidka je má kamarádka a manželka jednoho z mých nejlepších přátel. Jak jste mluvil o jedné z posledních obětí, tak to byla zase jedna z jejích nejlepších kamarádek." Muž pokýval hlavou. "Je to zvěrstvo, tahle rodina. Kdyby bylo po mém, už by v Azkabanu měli celu všichni." Sirius přikývl. Hope však neměla dojem, že by s mužem tak úplně souhlasil.

Bystrozoři popošli několik kroků. "Chcípneš, Igore." promluvila poprvé žena. Natiskla se co nejvíc na mříže, čímž dívce umožnila prohlédnout si její tvář. Byla pohublá, bledá, rty popraskané, nehty zlámané. Její oči byly chladné, bez špetky laskavosti. Co však Hope vyrazilo dech, bylot o, jak neskutečně se podobala její matce
A nejen jí. Ale i Hope samotné. "Chcípneš, jako všichni zrádci. Protože ani zdaleka nejsme zde." pokračovala. Rozmáchla vychrtlýma rukama. "Všichni. Ani zdaleka, Igore. A ty to moc dobře víš. Jednou, až to budeš nejmíň čekat, si pro tebe přijdou. Stejně, jako přijdou pro tu sladkou jasnovidku a její rodinu." "Kdo?" zeptal se Karkarov přesto, že odpověď už dávno znal. "Smrtijedi."

_______________________________________

Znovu jsme se vydali na tajuplnou cestu do minulosti, akorát tentokrát se nedozvěděla něco nového jen Hope, ale i my. 😁

💋🤒💖