Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka a Cizinka 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Hope Roxanne Lupinová. Dívka, jež se narodila Cizince a Pobertovi. Své rodiče vždy obdivovala a to i přes to, že jí velká...
Několikrát zamrkala. Stále stála v knihovně. Teď už ale nepozorovala svou mamku, jak se baví s jakýmsi chlapcem. Nyní byla ona ta malá čarodějka, jež neměla po ruce hůlku a na místě jakéhosi Alexandra se ocitl zrzavý chlapec, jež pozorně zkoumal dívčinu tvář. "Mluvil jsem na tebe, ale byla si úplně mimo." chytl ji za bradu a jemně jí hlavou otáčel ze strany na stranu. "Nic mi není. Jen jsem se přemýšlela, jak se dostanu k té knize." ukázala nad sebe. "Jsi čarodějka, Hope." uchechtl se chlapec. "Použij hůlku." poradil jí s úšklebkem. "Na to bych bez tebe nepřišla, Georgi." plácla jméno jež jí přišlo na jazyk. Chlapec se nijak neohradil, takže brunetka usoudila, že se tentokrát trefila. "Nechala jsem hůlku ve Velké síni." "To tě rodiče neučili, že si máš vždy hlídat své věci?" provokoval ji zrzek.
Dívka pokroutila hlavou. "Jasně, chápu. Moje chyba." přikývla dívka. "A teď, když budeš tak laskav, mohl bys uhnout, abych mohla odejít." "Nechtěla si nějakou knihu?" "Nejsem opice, Georgi. Nevylezu po té polici nahoru, abych si jí sundala." Zrzek se zasmál. "Nemusíš být opice, abys tu knihu získala." "Jasně. Stačí být čarodějka." protočila dívka očima. "A nebo vysoká." mrkl na ní zrzek a škodolibě se na ní zazubil. "Vtipné, opravdu." prohodila a pokusila se jej obejít.
Chlapec byl však rychlejší. Chytil ji za ramena a přetočil je tak, že nyní stál zády k polici s knihami on. Chytil ji za pas a vazvedl ji. "Georgi!" vypískla Hope se smíchem. "Sice jsi lehká, ale když si pospíšíš, stěžovat si nebudu." "Jasně, promiň." přitakala dívka, vzala si z police požadovanou knihu a přitiskla si jí k hrudi. Chlapec ji opatrně postavil na zem. V očích mu hrály pobavené jiskřičk. "Díky, ale mohl si mi ji podat a nevymýšlet hlouposti." uchechtla se. "Co vůbec děláš v knihovně?" "Eh..." vydechl chlapec a nervózně se podrbal na zátylku. "Přišel jsem se učit?" "To se mě ptáš?" zasmála se Hope a štouchla chlapce loktem do boku. "Hej!" ohradil se zrzek. "Cos tu teda dělal?" "Přišel jsem tzktolvt..." zamumlal poslední slova rychle. "Cože?" Povzdychl si. "Přišel jsem tě zkontrolovat?" Hope překvapeně vykulila oči. "Proč? V Bradavicích mi nic nehrozí. A navíc se mnou šel Mihail." "No právě." "Georgi, o co jde?" zeptala se dívka, když si všimla, jak si chlapec nervózně prohrabuje své zrzavé vlasy. "Něco mi na něm vadí." přiznal. "Tady nám někdo žárlí." zasmála se a znovu do chlapce drkla. "Tentokrát ti to už neprojde tak snadno, Lupinová." zavrčel chlapec, přehodil si dívku přes rameno a co nejrychleji s ní opustil knihovnu, aby nemusel čelit rozzuřené knihovnici.
_______________________________________
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pamatuju si, jak jsem byla nadšená, když Cizinka dosáhla 10k přečtení. Měla jsem ohromnou radost a byla za to strašně vděčná...
A teď? O několik měsíců později už od rána čekám, až to z 99,9k přeskočí na to úžasné a naprosto neuvěřitelné číslo. 😱😍
Když jsem dopsala první díl, ptala se mě kamarádka, kolik bych si přála, aby Cizinka dosáhla přečtení. Odpověděla jsem, že 100k je ohromné číslo a přesto, že jej nikdy nedosáhne, byla bych štěstím bez sebe, kdyby se to jednou přeci jen stalo.
Hrozně moc vám všem děkuju, že tu jste. Že jste mi splnili jeden z mých snů. Že jste to se mnou a s Cizinkou vydrželi od Nellyiných šestnáctých narozenin až doteď, kdy je patnáct let její dceři.
Vážím si toho. A teď už opravdu nevím, co víc napsat...
