Dcera cizinky

Kapitola 7: Minulost rodičů

"To už ti chyběla má společnost?" zeptal se jí přehnaně důležitě Percy, když jí pustil do svého pokoje. "Samozřejmě. Zbytek tvé rodiny jsou necitlivý barbaři a jejich přítomnost mě dohání k šílenství." chytila se dívka dramaticky za srdce. "Vtipné, Hope. Opravdu." chlapec se usadil k psacímu stolu a začal se probírat stohem papíru, jež na něm leželi. Dívka se usadila na volnou část stolu a se zájmem chlapce pozorovala. Percy se snažil věnovat své práci.

Po chvíli to však nevydržel a obrátil se na svou společnost. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se dívky. "Dole jsem potkala Potterovi. Viděla jsem malou Heather..." "Ach ano. Vyrostla." "To jsem nemyslela." "Tak co?" naléhal chlapec. "Její jméno." odpověděla dívka prostě. "Co je s ním?" "Eleanor Heather Lupinová. Tak se jmenuje moje mamka. Lily s Jamesem pojmenovali Heather po ní." "Kam tím míříš?" zajímal se zrzek. "Po kom mám jméno já?" "Myslíš Hope? To bude spíš tím významem, protože Hope přeci znamená..." "Ne, Percy. O nějakou naději tady nejde." uchechtla se brunetka. "Hope je po mé babičce. Zemřela krátce po svatbě rodičů. Taťku to prý tehdy zdrtilo. Když jsem se narodila, pojmenovali mě po ní." "Tak co jsi myslela tím svým jménem?" "Moje druhé jméno, Percy. Roxanne." vysvětlila dívka. "Určitě byla pro naše nějak důležitá." "Asi máš pravdu. Řekl bych, že Eleanor je ten typ člověka, který ve všem hledá nějaký význam. Ale s tímhle ti nepomůžu. O žádné Roxanne jsem nikdy neslyšel." přiznal chlapec. "A to je právě ono." rozhodila Hope nešťastně rukama. "Já taky ne." "Nikdy? Jsi si jistá, že o ní nikdy nemluvila? Ani Remus?" "Ne, určitě ne. Tohle bych si pamatovala. Jednou jsem se zkoušela zeptat, byla jsem prostě zvědavá..." "To jsi pořád." poznamenal Percy, čímž si vysloužil od dívky nehezký pohled. "Promiň, pokračuj." "Neodpověděla mi. Bylo na ní vidět, že jí má otázka rozhodila. Odpověď jsem však nedostala." "Od té doby ses jí už nezkoušela ptát?" "Blázníš? Když jsem viděla, že jí to není příjemný? Ještě bychom se pak pohádaly. O to opravdu nestojím." povzdychla si Hope rukou si promnula spánky.

"Tak se na to vykašli." poradil brunetce její kamarád. "Není to životně důležité." Mezi dvojicí přátel na chvíli zavládlo Ticho, které nakonec přerušila drobná brunetka. "Máš pravdu." přikývla. "Ano, to mám." a s těmito slovy se chlapec znovu ponořil do práce. Hope mlčela. Pouze pozorovala, jak kontroluje jakési rozsáhlé texty a jak mu chvílemi vystoupne žíla na cele, když se příliš soustředí. Hlavou jí, jako obvykle, běžela spousta otázek. Jedna však vystupovala nad ostatní. Kdo je nebo kdo byla Roxanne?

Přes radu svého kamaráda na svou jmenovkyni nemohl přestat myslet. Proč? Možná byla příliš zvědavá. Možná už tohle tajemství viselo nad ní samotnou až moc dlouhou dobu. Její rodiče o tom, co bylo předtím, než se dívka narodila, mluvili neradi. Nejhorší však bylo, když se někdo zeptal na něco z doby, kdy byli v posledním ročníku. Když nad tím tak dívka přemýšlela, nevěděla o minulosti svých rodičů vůbec nic. Něco málo znala z vyprávění ostatních. Všichni totiž znali legendární příběh Cizinky, jež přišla do doby, jež jí byla cizí a s pomocí novych přátel, jež v této době nalezla, záchranila spoustu nevinných lidí. Nevěděla však nic víc, než co věděli ostatní čarodějové a čarodějky. Neznala žádné podrobnosti. Dokonce ani netušila, kdy se její rodiče dali dohromady. Věděla jen, že to bylo během studia v Bradavicích. To bylo však hodně málo. Čím víc se dívka snažila vzpomenout si na nějaký detail z minulosti jejích rodičů, zjišťovala, jak moc málo toho ví. A to se jí ani trochu nelíbilo.