Dcera cizinky

Kapitola 57: Aurora

"Kde jsou ty pitomý boty?!" vyjekla Angelina a naštvaně hodila předmětem, jež měla po ruce. Pokojem se ozvalo nespokojené zamňoukání. Drobná dívka sjela Angelinu přísným pohledem. "Co šílíš? Málem si trefila Fixe." dřepla si a svého milovaného kocourka pohladila po hlavě. "Promiň, jen se bojím, že to nestihneme." "Klídek, Angelino. Ještě máme spoustu času." pronesla klidně Alice, jež se válela na své posteli a pilovala si nehty. "Alice má pravdu. Stihneme to." uklidňovala dívku Katie. Akorát se vrátila z koupelny s hřebenem v ruce. "Pojď si sednout, ať tě můžu učesat." vybídla dívku s tmavší pletí. "Boty najdeme pak."

Uplynulo několik hodin. V pokoji vládl totální zmatek. Černovláska, jež měla perfektně upravené nehty, se právě soukala do svých šatů, s čímž jí pomáhala Angelina, která se u toho snažila nandat si náušnice. Katie si upravovala účes, zatímco drobná brunetka lezla pod svou postel, kam se schoval její kocourek, když Angelina odkopla jedny boty s tím, že jí neladí k šatům. Fix se vyděsil, když ho jedna z bot jen těsně minula a nyní odmítal vylézt ze svého ukrýtu. Do toho všeho se ozvalo tlumené klepání na okno.

Katie tedy odložila hřeben, přešla přes pokoj a otevřela okno, aby sova, jež právě přiletěla, mohla vletět dovnitř. "Hope." oslovila Katie dívku, jež se stále snažila vytáhnout kocoura ven. "Jo?" brunetka opatrně vylezla a pohlédla na svou kamarádku. Ta kývla k sově, jež se usadila na psacím stole. "Šípkovka!" vyhrkla nadšeně Hope. Vyskočila na nohy a došla až k sově. Pohladila ji a osvobodila ji od balíku, jež měla připevnění k nožkám. "Co to je?" obrátila se na Hope Alice. "Kremrole to nebudou." uchechtla se Angelina. "Vtipné, opravdu. Valím se smíchy po podlaze, Angelino." protočila černovláska očima. "Klid, holky." zasmála se Hope a prsty pravé ruky přejela po víku bílé krabice, která byla prevázána fialovou mašlí. "Tak ses konečně dočkala." okomentovala zásilku Katie. "Jo." vydechla brunetka, jež začínala být mírně nervózní.

Bílá krabice zůstala ještě hodnou chvíli zavřená. I přes naléhání holek ji Hope odmítala otevřít. Trochu se totiž bála, co v ní najde. Znala styl své tety a proto se obávala, že šaty, jež se v krabici ukrývají, nebudou dle jejího vkusu. Snažila se všemožně zaměstnat, aby mohla alespoň o kousek posunout rozbalení balíku. Pomohla Angelině dostat Alice do šatů, jež byly tmavě modré skoro až černé barvy, nahoře ozdobené kamínky, jež nádherně odrážely světlo. Do vlasů jí zasadily stříbrnou čelenku, Angelina jí ještě zapla řetízek. Černovláska si nakonec nandala náušnice a tentokrát ona pomohla s šaty Angelině, což bylo o mnoho snazší. Jako další přišla na řadu Katie se svými černými šaty ke krku, jež byly na prsou krajkové. Když byly Alice, Angelina a Katie připravené, nezbylo drobné dívce nic jiného, než sebrat veškerou svou odvahu a otevřít krabici, jež přišla z Hedvábného nebe.

Opatrně nadzvedla víko. Překvapeně zamrkala. Věděla, že Sam je v tom, co dělá, opravdu dobrá. Tohle však přesahovalo všechna dívčina očekávání. Opatrně vytáhla šaty z krabice. Všechny její obavy se rázem rozplynuly. Látka, z níž byly šaty ušity, vypadala jako noční obloha. Opravdu byly překrásné. "Páni." vydechla Alice, když si je také prohlédla. "Teta se překonala." přitakala brunetka a vesele se na své kamarádky usmála. Musela uznat, že pokud Sam něco opravdu umí, je to ohromit. A přesně takové ty šaty byly. Ohromující.

Angelina:

Alice:

Katie:

Hope: