Dcera cizinky

Kapitola 54: Neznámá rodina

Dva hnědovlasý muži a jedna žena, jež si byli neuvěřitelně podobní, nedůvěřivě hleděli na drobnou dívku, jež stála před nimi. "Vidíte? Není to naše příbuzná." pronesla chladné žena a otevřela pusu, připravena vyslovit kouzlo, jež by dívku zabilo. V tu chvíli se však stalo něco, co ani za nic na světě nečekala. Jeden z mužů sklonil její ruku k zemi, aby jí v tom zabránil. "Milesi!" okřikla jej žena okamžitě. "Co blázníš?!" "Lže, Carmen. Víš to stejně dobře, jako já. Jenže tebe zaslepuje tvoje krvežíznivost." odpověděl muž. "Máš poslední šanci." promluvil na brunetku. "Pokud zalžeš znovu, nechám Carmen, aby tě zabila." varoval ji. Brunetka si povzdychla. "Mé jméno je Eleanor McGonagallová. Jsem neteří profesorky McGonagallové a dcerou dvou Bystrozorů, jež zemřeli rukou čarodějů, jako jste vy." odpověděla dívka. Bylo naprosto jasné, že lhala. "Řekl jsem ať..." "Milesi." zarazil jej druhý muž a pomalým krokem vyrazil k dívce.

Dívčina hůlka se pohla. Nyní místo na hruď ženy, mířila na hruď přibližujícího se muže. "Jaké je tvé pravé jméno, Eleanor?" zeptal se jí tak tiše, že jej mohla slyšet pouze ona. Tvrdě pohlédla do jeho očí. "Eleanor Heather McGonagallová, Mortimere Browne." odpověděla stejně tiše dívka s důrazem na své prostřední jméno. V očích muže se mihlo poznání a zmatek. "Nevím, čí jsi, Eleanor. Měla bys ale být opatrná. Tohle není místo pro mladou dívku." "Možná, že přesně tohle je místo pro mě." Muž rozvážně pokýval hlavou. "Řekneš jim to?" zeptala se s obavami v hlase. "Bude to tajemství Brownů." odpověděl jí muž. Brunetka se ušklíbla. Tajemství Brownů.

V ložnici studentek pátého ročníku se z neklidného spánku probrala drobná dívka. Několikrát se zmateně rozhlédla kolem sebe. Když si uvědomila, kde se nachází, vydechla úlevou. Ve chvílích, jako byla tato, se vždy citila zmatená. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde vlastně je. Mohly za to sny, potažmo noční můry, jež ji často trápily. Často měla pocit, jako kdyby v nich sama sehrála nějakou roli. Největší vliv na to však měla skutečnost, že vše, co viděla, se kdysi stalo. Tentokrát přihlížela situaci, v níž měla hlavní roli Eleanor, její matka. Jak už tomu tak bývalo, většině věcí dívka nerozuměla.

Jak by také mohla, když o minulosti ženy, jež ji vychovala, věděla jen velmi málo? Posadila se na posteli a protřela si oči. Nejvíc ze všeho jí v hlavě uvízla věta, jež vyřkl jeden z mužů těsně předtím, než se probudila. Bude to tajemství Brownů.

Ať se snažila jakkoli moc, nebyla schopna si na cokoli o této rodině vzpomenout. Možná to bylo tím, že o nich nikdy neslyšela, nebo tomu nepřikládala žádnou váhu. Ani se tomu nedivila. Některé věci nám připadají nedůležité a přitom mají neskutečnou váhu. To si ovšem častokrát uvědomíme až ve chvíli, kdy  se nám daná věc či informace hodí. Tehdy už ovšem bývá pozdě.

_______________________________________

Další střípek minulosti, který Hope akorát mate... 🙄😏

💋🤗💖