Dcera cizinky

Kapitola 51: Angelina měla pravdu

"Proč nemůžeš číst zajímavější knížky?" zeptala se své kamarádky, když nalistovala první stranu. "Nikdo tě nenutí to číst." upozornila ji Katie, knihu jí vzala a sama se pustila do čtení. Držela knihu však tak, aby do ní viděla i Hope. Taková Katie prostě byla. Vždycky myslela na ostatní. Brunetka však nestačila přečíst jediný řádek a už byla nucena zvednout hlavu. "Hope?" oslovil ji chlapec, jehož obvyklý uličnický úšklebek byl nyní nejistý. "Ano?" Fred nebo George? "Nechtěla bys jít se mnou na ten ples?" pohodil nervózně hlavou, přičemž mu zrzavé vlasy, které už potřeboval ostříhat, přelétly z jedné strany na druhou. Hope se usmála. Bylo zvláštní vidět jej tak nervózního.

Naklonila hlavu na stranu a vesele se na něj zazubila. "Neměl bys dávat bacha?" "Cože?" nechápal zrzek. "Tvoje mamka by nám mohla začít chystat svatbu." ušklíbla se. "Myslím, že to risknu." ujistil ji se smíchem. Jeho sebejistota byla zpět. "Tak v tom případě bych to asi taky měla risknout." "To bys teda měla." ušklíbl se zrzek. "Navíc, Fred jde s Angelinou a lepšího partnera než jsme my dva, bys hledala jen těžko." Hope se zasmála a přikývla. Takže George. "Takžeee..." protáhl George. "Takžeee..." napodobila jej dívka. "S tebou půjdu. A ráda." dododala. "Tak jsem dohodnuti." "Jo." přitakala dívka. Chlapec si jí pohlédl. "Ten culík ti sluší." Hope zmateně zamrkala. "Díky." odvětila. Chlapec přikývl, otočil se k ní zády a vrátil se za svým bratrem.

Jen, co chlapec odešel, obrátila se na ní Angelina. "Já říkala, že nás někdo pozve." "Jo, vtipný je, že jsem chvíli nevěděla, kdo mě to vlastně zve." uchechtla se tiše Hope, čímž své kamarádky pobavila. "Pořád je nerozeznáš?" "Ty snad jo?" "Ne." přiznala Alice. "Jenže já nejdu s jedním z nich na ples." připomněla jí s úšklebkem dívka. "Tady pravda." přiznala Hope. Pohled oříškových očí se přesunul z černovlasé dívky na zrzavá dvojčata. Jedno z nich se právě smálo Ronovi, který stavěl domeček z karet Řachavého Petra. Domek vybuchl a spálil mu nos. Jak se zdálo, nestalo se to poprvé. Chlapec už měl totiž připálené obočí.

Dívku však upoutalo druhé z dvojčat. Sedělo v křeslo a své oči upíral na brunetku. Když se jejich pohledy setkaly, pouze povytáhl obočí. Hope se na něj usmála, což jí chlapec poněkud smutně oplatil. To ji překvapilo. Nevěděla, co se mu stalo. Najednou to nebyl ten veselý, bláznivý zrzek. Po tom nebylo ani stopy. Jako kdyby mu něco vzalo chuť se usmívat. Brunetka si však byla jistá, že je to jen chvilkový stav. To se jí taky potvrdilo, když do něj drkl jeho bratr a cosi mu zašeptal. Zrzek se okamžitě ušklíbl a aniž by odvrátil pohled od drobné dívky, přikývl. Nakonec to byla Hope, kdo odvrátil pohled. "Jsem unavená. Asi už půjdu do sprchy a pak do postele." "Jdu s tebou." přidala se k Hope Katie. "Chci se ještě podívat na něco z Lektvarů." vysvětlila, a tak dívky společně zamířily po schodech nahoru k dívčím ložnicím.

_______________________________________

Vůbec tuhle kapitolu nepíšu při přednášce... 😅 Jiná už dneska nebude, přijedu ze školy až kolem desáté a ráno brzo vstávám. 😞

💋🤗💖