Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka a Cizinka 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Hope Roxanne Lupinová. Dívka, jež se narodila Cizince a Pobertovi. Své rodiče vždy obdivovala a to i přes to, že jí velká...
Po vydatné večeři přišel čas se rozloučit. Drobná dívka nejprve objala svou kmotru. "Až budeš v Příčné ulici, máš se stavit v Hedvábném nebi." "Pořád si nemyslím, že je ten název pěkný. Ale stavím se tam." uchechtla se Hope. "To si nemyslí nikdo z nás. Bohužel nás majitelka obchodu nikdy neposlouchala." povzdechla si Lily a šla se rozloučit se svým synem. "Hope." oslovil dívku Remus. Brunetka jej objala. Vysloužila si tím pusu do vlasů. "Uvidíme se ve škole." "Jako každý rok." přikývla dívka, načež se nechala vtáhnout do náruče, v níž se vždy cítila v bezpečí. "Uvidíme se za týden. Buď hodná a poslouchej Molly." "Budu." přisvědčila dívka, vymanila se z náruče své mamky a přistoupila ke dvoum Pobertům. "Měl se, Jamesi." plácla si s brýlatým mužem. "Kdy se zase uvidíme?" Černovlasý muž pokrčil rameny. "Takže zase za rok? Minimálně?" hádala dívka. "Možná dřív, než si myslíš." mrkl na ni, načež ji objal. "Nikdy se nepodceňuj." zašeptal a vyšel z domu, následován svými přáteli. Než se dívka nadála, byli všichni pryč.
Rozhlédla se po místnosti. Nacházeli se zde všichni obyvatelé domu, plus dva hosté. Jestli se Hope nepletla, dalšího dne měl do domu přibýt ještě jeden človíček. To se tu brzy zblázníme. Pomyslela si dívka ve chvíli, kdy se její pohled střetl s jedním z dvojčat. Chlapec se na ní okamžitě vesele zazubil. Ona však odvrátila pohled. Vždycky potřebovala mít vše pod kontrolou. Věci, které nechápala, ji vyváděly z míry stejně, jako dva zrzavý chlapci, jež se zdáli být jednou duší ve dvou tělech. A to dívku mátlo. Raději držela vše pevně ve svých rukou. Lidskou osobu však nelze ovládat či řídit. Člověk jí musí porozumět, pochopit ji a respektovat. Jinak to nejde.
V kuchyni se také nacházela jediná dcera Molly a Arthura. "Ahoj, Hope." "Giny." brunetka s úsměvem zrzavou dívku objala. "To není možné!" vyjeklo z ničeho nic jedno z dvojčat. "Jí obejme a náš ne!" přidalo se druhé dvojče. Brunetka protočila očima. "Objala bych radši Malfoye, než vás dva." usmála se na chlapce sladce. Zrzka po jejím boku se uchechtla. "Neviděl někdo Errola?" zajímal se Bill. "Merline!" vyhrkla Hope a praštila se do čela. "Fix!" vyjekla zděšeně. "Fix?" zeptala se nechápavě Giny. "To je ta věc na kreslení?" zeptal se nejmladší z bratrů Weasleyových. "Neřekl bych, že Hope myslí tenhle fix, Rone. Ale máš pravdu." přikývl Harry. "Kde mám své věci?" zmatkovala dívka. "Jako vždy. Kufr máš mě v pokoji." odpověděla jí Giny. "A klec?" zeptala se Hope netrpělivě. "Jakou klec?" nechápala zrzka. "Hope, klid." promluvilo na ní konejšivě jedno z dvojčat. "Uklidním se, až najdu tu klec." "Je na chodbě, Hope. Takže se uklidni." Brunetka už chlapce ale neposlouchala.
Okamžitě vyběhla z kuchyně. Měl pravdu. Pomyslela si, když spatřila klec, ve které převážela své milované zvířátko. Poklekla k ní a otevřela dvířka. "Jsem trochu mimo." přiznala Giny, když spolu se svými sourozenci vyšli z kuchyně. "Fix je její kocour." Brunetka se překvapivě otočila. Netušila, že George ví, jak se jmenuje její kocour. Nebo to řekl Fred? Očividně nebyla jediná, koho to překvapilo. "Ona má kočku?" "Kocoura." opravil zrzek svou mladší sestru. Hope vytáhla z klece kouli chlupů s párem obrovských zelených očí. "Promiň, Fixy. Úplně jsem na tebe zapomněla." promluvila na svého mazlíčka a něžně jej podrbala za ouškem. Kocourek prvně výstražně zamňoukal, ale nakonec začal spokojeně vrnět. No proto.
_______________________________________
Fix 💖
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
