Dcera cizinky

Kapitola 80: Kouř a oharky

Dějiny. Asi ten nejnudnější předmět, jakýsi dokážeme představit. A to hlavně díky monotónnímu výkladu profesora Binnse. Tehdy třídou létají vlaštovky, studenti ryjí do lavic, někteří spí a jiní, jako Hope kreslí. Dříve se dívka snažila poctivě zapisovat. Toho dne to však i ona vzdala. Cítila zvláštní chuť kreslit. Jako kdyby ji toho dne něco táhlo k tomu, aby vzala do ruky obyčejnou tužku a vedla ji po papíře tam, kam ona sama chce. Obvykle by ji Katie napomenula, že má dávat pozor. Tentokrát ne. Nechala ji být a sama se věnovala svým zápiskům, zatímco Alice spala s hlavou opřenou o její rameno.

Drobná dívka nechala svou mysl, aby ji zavála tak daleko, jak jen to šlo. Odpoutala se od všeho, co ji tížilo. Všechny starosti, těžkosti a obavy nechala daleko za sebou. Čím dál bylo její vědomí, tím rychleji tužka klouzala po papíře. Hope nevnímala dění kolem sebe. Měla to tak vždy, když kreslila. Tehdy existovala jen ona, tužka, papír a její fantazie.

Jakmile hodina skončila a profesor proplul tabulí, šťouchla Katie do Hope. Ta několikrát zamrkala. "Byla si totálně mimo." upozornila ji Katie se smíchem. "Ne, to opravdu neb..." zarazila se při pohledu na svůj výtvor. "Nebo možná byla..." připustila a kousla se do rtu. To už se probudila Alice. "Holka, tobě už vážně straší ve věži." uchechtla se. "To teda." přikývla Hope. "Kam až tvoje fantazie nesahá." pokroutila Katie nechápavě hlavou. Rychle popadla své učebnice, uložila je do tašky a už popoháněla své kamarádky. Hope ještě přeložila svůj výtvor a strčila si jej do kapsy.

Netrvalo dlouho a už společně mířili z učebny do Velké síně. Všechny už měly obrovský hlad. Když byly dvě chodby od svého cíle, prohnalo se kolem nich několik studentů. "Co to sakra..." nestačila doříct Alice, když ji někdo z probíhajících chytil za ruku a táhl za sebou. "A to je zase co?" ušklíbla se Hope ve chvíli, kdy k nim doběhla dvojčata. "Musíme pohnout." upozornila je jeden z nich. "Tak utíkejte!" Hope nechápala, před čím by měla utíkat. Když ji však jeden z chlapců chytil za ruku, podvolila se. Katie a zrzek, jež běžel vedle ní, zaběhli za roh. Hope si však zvrkla kotník, vytrhla se z chlapcova sevření a skončila na zemi. "Hope!" vykřikl zděšeně chlapec, když pohlédl za ní. Dívka se otočila a spatřila, jak se na ní hrne kouř plný oharků.

Zalapala po dechu, když ji chlapec chytl za pas, vytáhl na nohy a přirazil ke zdi. Jelikož byl daleko vyšší než ona, poskytl jí tak ochranu. Během pár okamžiků se dívka začala dusit dýmem. Ucítila, jak jí zrzek tlačí hlavu ke své hrudi. Začala tedy vdechovat omamnou vůni karamelek a střelného prachu, přičemž se ke svému ochránci ještě více natiskla. Cítila jednu chlapcovu ruku na svých zádech a druhou na boku. Když bylo konečně po všem, zvedla hlavu a pohlédla do jeho očí. Oba byli celý zašpinění, ale ani jeden z nich nebyl zraněný. Zrzkovo oblečení bylo místy ohořelé. Nebylo to však až tak zlé. "Georgi." vydechla dívka zmateně a vyděšeně zároveň. Hlavu si opřela o jeho hrudník a nejistě se usmála. Její důvěra v onoho chlapce zase o kousek vzrostla.