"Co ti chybí v šatníku?" zeptala se Samantha, zatímco kouzlem posouvala ve vzduchu různé kusy oblečení. "Nějaký svetr." odpověděla dívka. Blonďatá žena si povzdychla. "Doufala jsem, že řekneš, že nemáš nic na zahajovací párty." pronesla poněkud smutně. "To je pravda." přiznala Hope. "Ale ani se tam nechystám jít." dodala rychle, když si všimla, jak Sam pookřála. "Jsi jako tvoje máma. Ta akorát nechtěla jít na ples." odfrkla si blondýna pohoršeně. "S kým nakonec šla? S taťkou." "Ne. Šla s mým bráchou." odpověděla Sam s úsměvem. "Dlouhou dobu jsem doufala, že se dají dohromady. Remuse jsem brala jako překážku a nemohla ho vystát." vzpomínala žena se smíchem. "Eleanor byla vždycky hrozně paličatá a jako obvykle, se zařídila podle sebe. V tomto případě naštěstí."
"Myslíš, že udělala správně?" zeptala se Hope po chvíli ticha. "Že si vybrala Remuse? Určitě. Jinak by tu naproti mně teď možná stála Brankářka a ne Prefektka." mrkla blondýna na brunetku a kouzlem k sobě přivolala jedny krátké šaty. "Mamka ti to napsala?" "Hned, jak si jí to napsala ty. Upřímně, byla jsem dotčená, že Lily si napsala a mně ne. Byla u mě toho dne totiž na kávě a řekla mi, že si jí psala." "Teto." zasmála se dívka. "Já vím, jsem malicherná. Jiná už ale nebude. A tohle si zkus." podala dívce šaty a než se Hope nadála, už k sobě Sam přivolávala další kusy oblečení. Tohle bude na dlouho.
Bez jakýchkoli námitek si zkoušela jednu věc za druhou. Akorát na sobě měla růžové šaty, které byly vzadu delší než vepředu, pod prsama zdobené stříbrným páskem utvářeným z drobných kamínků.
Dveře vedoucí do běžným zákazníkům nepřístupné části se otevřely ve chvíli, kdy dívka vyšla z jediné kabinky, která se zde nacházela. "Ahoj, teto." pozdravil příchozí ženu, jež se dívala nad sebe. "Olivere." usmála se přívětivě, když na chlapce pohlédla. "Táta mě za tebou posílá, prý bych si měl opatřit..." nedořekl, když jeho pohled dopadl na dívku, jež stála před dveřmi kabinky. "Hope, že?" "Jo." přikývla dívka a na chlapce se mile usmála. "Co myslíš, teto?" zeptala se brunetka Sam. "Možná by byly lepší v jiné barvě. Možná v červené." uvažovala blondýnka. Dívka už byla opět schovaná v kabince. "To je moc předvídatelný." upozornila svou tetu. "Jsi Nebelvírka..." "No právě." uchechtla se dívka. "Červené se užiju dost." dodala, když znovu vylezla z kabinky. Tentokrát v jednoduchých temně rudých šatech, jež sahaly až na zem.
"No, možná máš pravdu." uznala zamyšleně žena. "Podle mě ti sluší." ozval se chlapec, jehož oči si jí důkladně prohlížely. "Děkuju." "Olivere, skoč za Rachel, to je ten blázen s růžovým pramínkem. Ať ti dá vyzkoušet nejnovější trend. Za chvilku se na tebe přijdu podívat." Chlapec přikývl, naposledy se na dívku usmál, a pak už odešel. "Jak je k tobě příbuzný?" "Syn mého bratrance. Proč?" "Jen, že je Wood a tvůj bratr má syna v mém věku. Tak mě to prostě zajímalo." Blondýnka jí sjela zkoumavým pohledem. "Začínám si myslet, že slečny z tvého rodu jsou prokletím pro muže toho mého." "Proč myslíš?" nechápala dívka. "Někdy je lepší nevědět." odpověděla jí žena a kouzlem k sobě přivolala jedny světlé džíny.
Brunetka zalezla do kapinky a zády se opřela o její stěnu. Z hlavy nemohla dostat hnědovlasého klučinu a jeho krásný úsměv. Věděla však, že tohle je předem ztracené. Oliver byl kapitán Nebelvírského družstva, který dokončil školu a nyní pokračoval ve své Famfrpálové kariéře stejně, jako bratranec jeho otce, muž kterého nazýval strýcem. Začínám si myslet, že slečny z tvého rodu jsou prokletím pro muže toho mého. Zněla jí hlavou slova její tety. A dívka správně tušila, že tohle je další odkaz na minulost, jež jí byla neznámá.
ČTEŠ
Dcera cizinky
Fiksi PenggemarUpozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka a Cizinka 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí). Hope Roxanne Lupinová. Dívka, jež se narodila Cizince a Pobertovi. Své rodiče vždy obdivovala a to i přes to, že jí velká...