Dcera cizinky

Kapitola 41: Šampión

"Přijde to jenom mně nebo se ochladilo?" zeptala se dalšího dne drobná brunetka, když společně se svými kamarádkami mířila na snídani. Ruce měla zastrčené v kapsách svetru a docela litovala, že si na krk nevzala alespoň šátek. Přesto, že byl teprve začátek listopadu, byla toho dne poměrně zima. "Nepřijde mi to o moc horší než včera." "Vážně, Angelino?" povytáhla obočí Alice, která měla kolem krku omotanou šálu a snažila se do ní schovat alespoň část svého obličeje. Člověk by řekl, že v budově nebude zas tak velká zima. Zkoušeli jste ale někdy vytopit kamenný hrad? Asi to moc snadné nebude...

Hope se otřásla zimou. "Jsme čarodějky a mrzneme." zavrtěla nechápavě hlavou. "Člověk by řekl, že mávnu hůlkou a prostě si přivolám třeba šálu, ale..." zarazila se. Její kamarádky vyprskly smíchy. To už dívka ale vytahovala z kapsy svou hůlku. Během chvíle už si omotávala teplou šálu kolem krku. Dívky se stále ještě smály a ona se jim ani trochu nedivila. Přeci jen, kdo zapomene, že umí kouzlit?

Ve Velké síni bylo toho rána poměrně plno. Většina studentů se však snažila co nejrychleji najíst, aby se mohli vrátit zpět do svých vyhřátých postelí. Výjimkou byli studenti Mrzimoru, jež se mezi sebou vesele bavili, smáli se... Celkově vládla u stolu Mrzimorských veselejší nálada. Nebelvírští naopak vypadali všichni zklamaně. Jako kdyby je zdrtilo, že se Bradavickým šampiónem stal student z jiné koleje. A možná, že přesně tak to bylo. Hrdí lvi. Stateční, odvážní, rytířská povaha, chrabré srdce. Toto by měli být ve skratce studenti Nebelvíru. Přátelští, klidní, tiší, spolehliví, poctiví. Mrzimoři nemají povahu bojovníků, ale spíše usmiřovačů, vyjednávačů. Alespoň tak je většina lidí vidí. Jenže lidé nejsou stejní. Každý se něčím jiný, odlišný. Nikdo nepatří stoprocentně do jedné koleje a pokud náhodou ano, šlo by o výjimku. Největší podíl na naší osobnosti mají naše volby. To, kým mi chceme být.

Jenže Nebelvírští měli prostě svou hrdost a nyní se cítili mírně zostuzeni. Jenže tady nešlo o ně. V první řadě šlo nyní především o chlapce, jež už dokázal, že přeci jen alespoň trochu statečný je. Vhodil své jméno do Ohnivého poháru a to odvahu chtělo. Tento chlapec neměl reprezentovat pouze svou kolej, kterou byl Mrzimor. Měl reprezentovat všechny studenty. Jako jeden celek. Celek, kteří všichni studenti dohromady tvořili. Celek, který byl obvykle rozdělen do čtyř kolejí, měl nyní fandit chlapci, jež je všechny reprezentoval. Cedric nebyl šampiónem Mrzimoru. On byl šampiónem Bradavic.

Hope se posadila vedle Alice, naproti Katie, vedle které seděla Angelina. Sáhla po nejbližší míse se zelenými jablky a do jednoho z nich se zakousla. Oříškové oči si prohlížely studenty, kteří seděly u Zmijozelského stolu, s jediným cílem. Najít chlapce, s nímž se dívka předchozího dne setkala. Soustředěně nakláněla hlavu ze strany na stranu a nevnímala svět kolem. Tmavovlasého chlapce našla zhruba uprostřed stolu. K jejímu zděšení seděl vedle černovlasé dívky. Její kudrnaté, husté vlasy jí spadaly přes ramena. Měla hladkou pleť, velké, děsivé a především chladné oči. Plné rty, jež se, jako obvykle, šklebily na všechny kolem. Tohle byla čarodějka, jež byla na dívčině seznamu nejoblíbených čarodějů a čarodějek, na prvním místě. Druella.

_______________________________________

Opět nechodí upozornění? Fňuk 😭 Nemohl by to někdo opravit? 😢😰

#15 umístění! Strašně moc děkuju! 😍

Taky jste tento týden nastydli? 🤧🤒

💋🤗💖