Dcera cizinky

Kapitola 43: Ukázat cestu

Jedno z dvojčat žárlivě hledělo na Kruvalského studenta, zatímco jeho bratr celou scénu obezřetně pozoroval. "Chtěl jsém sé zeptát, kudy jé knihóvna." promluvil Mihail. "Půjdeš po schodech..." "Ještě se tu ztratíš." skočila brunetce do řeči Angelina. Hope se podezřívavě ušklíbla. "A navíc, Hope si stejně chtěla zajít pro podklady na esej." přidala se k dívce Alice. Zrádce. Pomyslela si brunetka. Něco takového se od Angeliny dalo předpokládat. Že se k ní ale přidá i Alice? To opravdu nečekala. Byla však ráda, že alespoň Katie mlčela a pouze si chlapce pozorně prohlížela.

Hope naklonila hlavu na stranu. Bohužel ji nenapadla žádná dobrá výmluva. "Pokud bys chtěl, Mihaile, ráda tě doprovodím." "Vážně? Néchtěl bych tě otrávovát." "Jak řekla Alice, stejně jsem tam chtěla jít." usmála se na chlapce. "Navíc, jsem Prefektka, takže to je tak nějak má povinnost." dodala otráveně a tak tiše, aby ji nikdo neslyšel. To se jí ovšem nepovedlo. Jedno ze zrzavých dvojčat ji zaslechlo. Nemělo však čas cokoli poznamenat, protože se dívka v doprovodu Kruvalského studenta vydala na cestu ke knihovně.

"Jsi móc hodná, žé sé mnou jdeš." "Stejně bych tam šla." odvětila dívka. "Co za ésej máš dělát?" zeptal se chlapec s upřímným zájmem. "Lektvary. Vypracovat pojednání o protijedech." "Tó béreté téprve protijédy?" podivil se Mihail. "Zaprvé, jsem mladší než ty a zadruhé, je to opakování. Příprava na zkoušky, které mě čekají na konci roku." vysvětlila klidně. To už se blížili ke dveřím knihovny. Mihail pustil dívku dovnitř jako první a následoval ji mezi policemi s knihami. "Proč si vlastně chtěl zavést do knihovny?" obrátila se na chlapce s otázkou. "Vikor sém šel. Řéditel se chtěl újistit, žé jé v pořádku." "Merline." ušklíbla se dívka. "Nějak ho hýčká, nemám pravdu?" "Máš." přisvědčil chlapec. "Měl bys jít najít Viktora. Já si najdu potřebné knihy." Tmavovlásek přikývl, vzal brunetku za ruku a opět ji něžně políbil na hřbet. Hope cítila, jak se červená. "Jéště sé uvidíme." ujistil ji, načež vydal hledat šampióna své školy.

Být malá má občas své výhody. Snadno vás přehlédnout v davu, což je výhoda, pokud nechcete být vidět. Vypadáte roztomile, křehce a spousta lidí má vůči vám ochranářský reflex. Poměrně lehce se můžete schovat za záda svému kamarádovi, bez problémů projděte všemi dveřmi. Když se však nějaká kniha nachází na nejvyšší polici... Řekněme jen, že tehdy je to opravdu problém. Proč zrovna já? Zeptala se sama sebe.

Ucítila, jak se její mysl přesunuje na stejné místo, akorát o mnoho let do minulosti. Sledovala, jak drobná dívka prochází knihovnou a hledá nějaký materiál. Když jej konečně objevila, zjistila, že má menší problém. Nedosáhla totiž až do nejvyšší police, ve které se, k její smůle, kniha nacházela. Hůlku u sebe očividně neměla. "Sakra." zaklela Eleanor a pokusila se nahoru natáhnout. Marná snaha. "Kterou knihu potřebuješ?" ozval se za ní usměvavý hlas, jež se zdál i milý. "Tu v zeleném obalu." ukázala na knihu. Vysoký chlapec se přes ní natáhl a bez sebemenších problémů knihu sundal. "Děkuji." usmála se Nel a otočila se k chlapci čelem, aby si od něj mohla knihu vzít. "To nic. Mimochodem tě rád vidím, Eleanor." Dívka se zamračila. "Nemohu říct totéž, Alexandře. Ale vážím si tvé pomoci." vzala si od chlapce knihu a chystala se odejít. Tmavovlásek jí však zastoupil cestu. "Nemáš mě ráda." Nebyla to otázka. "Z nějakého důvodu mi nejsi sympatický." odpověděla dívka klidně. "Nech mě ti ukázat, že jsem jiný, než si myslíš." navrhl Alex. Hope sebou prudce škubla, když ucítila, jak se někdo dotkl jejího ramene.