Dcera cizinky

Kapitola 99: Cesta zpět

Poslední týden utekl jako voda. Nastal čas, aby se studenti Kruvalu a Krásnohůlek vydali domů. A nejen oni. I Bradavičtí studenti mělo toho dne opustit onen kamenný hrad. Někteří poprvé, jiní naposledy. "Hope!" Drobná brunetka se otočila poněkud moc rychle. Ztratila rovnováhu a kdyby ji tmavovlasý chlapec nezachytil, pravděpodobně by skončila na zemi. "Mihaile." vydechla zaskočeně. "Jsi v pořádku?" "Jistě." přikývla dívka. Chlapec ji pustil a nervózně se usmál. "Přišél jsém sé rozloučit." oznámil jí. "A dát ti tóhlé." podal Hope kousek přeloženého pergamenu. "Mojé adrésa, kdybys někdy chtěla..." "Určitě napíšu. Napsala bych ti svojí, ale..." "Tady." ozvalo se vedlo dvojice. Angelina mrkla na svou kamarádku a podala chlapci úhledně přeložený pergamen. "Její adresa." "Díky, Angie." Dívka s tmavší pletí přikývla. "Dojdu nám pro kufry." oznámila a rychle se vypařila. "Když budeš chtít, tak mi napiš. Budu ráda." promluvila Hope na chlapce.

Mihail ji vzal za ruku. Těsně předtím, než ji políbil na hřbet ruky si to rozmyslel. Vtiskl dívce pusu na líčko a než se nadála, mířil k jezeru. Kousek od dívky se potkal se zrzavým dvojčaty. "Postaréj sé o ní." slyšela, jak říká jednomu ze zrzků. "Dělal jsem to vždycky." odvětil chlapec a pipoběhl k Angelině, aby od ní převzal brunetčin kufr. Beze slova vyrazil směr Prasinky. Brunetka nevydala ani hlásku. Pouze zvedla ze země klec se svým kocourkem a tiše zrzka následovala.

Ve vlaku se Hope posadila naproti zrzavému chlapci. Seděla u okénka, vedle Katie. V kupé s nimi bylo ještě druhé zrzavé dvojče, Alice, Angelina a Lee. Na posledním volném místě nejblíže k chodbičce se rozvalovala koule chlupů. "Uteklo to, že jo?" "Jo, Angie. Rychleji, než jsem čekala." uchechtla se Hope. "Bude na tebe čekat mamka?" "Jestli jí do toho něco nevlezlo." odpověděla černovlásce a hlavou se opřela o okénko. "Jsem rád, že už příští rok končíme." "Přesně tak." souhlasil zrzek se svým dvojčetem. "Nechtěli bychom být v Bradavicích, až se Primusem stane Nathan." odfrkli si chlapci naráz. "Přežijeme to." "Nemáme na výběr, Katie." ušklíbla se Hope. "Budeš ho krotit. Na tebe dá." Drobná dívka však zavrtěla hlavou. "Ze mě nikdo Primusku neudělá. Nejsem dost poslušná. Porušuju pravidla." "Tím, že se chodíš v noci projít? Co na tom jako je?" "Chodí po večeře, Alice. Za to by měla skončit v Azkabanu." "Díky za podporu, Angie." zavrčela Hope. "Nemáš za co." dívka poslala své kamarádce vzdušnou pusu, čemuž se Hope zasmála.

Tento rok jí odjezd z Bradavic nijak zvlášť nevadil. Tušila, že příští rok se to však neobejde bez slz. Pro dvojčata, Leeho a Angelinu to měl být poslední rok v Bradavicích. Dívka si nedokázala představit, že jeden rok bude muset do školy chodit bez nich. Dříve si myslela, že opláče jen odchod Angie. Teď však věděla, že i ti zrzaví průšviháři jí budou chybět. Jistě, bude je vídat o prázdninách, ale to už nebude ono. Nyní se tím však nechtěla zabývat. Teď chtěla pouze myslet na léto, jež bylo před ní. Už se nemohla dočkat, až jej stráví se svou rodinou. Ne vždy věci však dopadnou tak, jak si je člověk naplánuje.

_______________________________________

Jsem líná... 😏 takže poslední kapitolka vyjde pravděpodobně až zítra 😅

💋🤗💖