Dcera cizinky

Kapitola 30: Opovaž se!

Září se postupně změnilo v říjen. Drobná brunetka seděla, jak už se stalo nedělní tradicí, na tribuně a cosi kreslila do svého skicáku. Kolem se rozléhal smích těch, jež se přišli toto odpoledne pobavit na Famfrpálové hřiště. Většina z nich se navzájem předháněla na koštětech. Bylo tu však i pár výjimek, jež se stejně jako Hope, usadily na tribunách a pozorovaly své přátele. Brunetka si prohlédla svůj výtvor a přesto, že nebyl dokončený, otočila na další stranu. Pohledem vyhledala hnědovlasou kamarádku, která se jednou rukou přidržovala koštěte a druhou hrozila prstem zrzavému chlapci. Oproti tomu Angelina hleděla na onoho chlapce s úsměvem a něčím, co Hope nedokázala pojmenovat. Poslední dívčina kamarádka se vznášela kousek nad Katie a nekontrolovatelně se smála. Hope sevřela tušku o něco pevněji, načež ji vedla po patříte tak, aby co nejlépe vystihla tuto úsměvnou situaci.

"Teď už mi ukážeš, co kreslíš?" Brunetka sebou škubla. "Merline! Georgi!" vyjekla. "Vylekal si mě." "Jo, přesně to jsem měl v plánu." mrkl na ní chlapec. Dívka naštvaně přimhouřila oči. Zrzek přistál o řadu níž, než dívka seděla a své koště odložil stranou. Klekl si na sedačku přesně pod dívkou čelem k ní. "No?" pobídl ji. Brunetka pohlédla do jeho očí a narovnala se. Bylo jí to však k ničemu. Chlapec ji stále převyšoval. Vždycky tomu tak bylo. "Co když nechci, abys to viděl?" "Proč bys to nechtěla? Jsme přátelé." "Vážně, Georgi? Přátelé?" uchechtla se. "Kdyby se naši rodiče neznali a mi se díky tomu nevídali odmalička, nejspíš bychom spolu teď nemluvili." dopověděla Hope svou myšlenku. "Proč myslíš?" "Jsme rozdílní, copak sis toho nevšiml?" "Jestli myslíš toho, že ty tu sedíš jak pecka a já zatím poletuju tam nahoře." ukázal směrem k obloze. "Tak to jsem nemohl přehlédnout." "Vážně?" "Jasně. Jak jsem řekl. Jsme přátelé." "Už jsem ti řekla, že..." "Jasně. Jsme odlišní. Ale to je fajn, ne? Navíc, už mi říkáš jménem. To je dobrý začátek." usoudil chlapec se škodolibým úsměvem. Věděl, že je dívka v pasti. "Začátek čeho?" zeptala se Hope zmateně. "Přátelství." odpověděl chlapec, vzal ji z ruky skicák a aniž by do něj pohlédl, zavřel jej a položil na volné místo vedle sebe. Postavil se, vzal do ruky své koště a druhou nabídl dívce.

"Ne." odmítla okamžitě brunetka. "Vrať mi můj skicák a leť za Fredem." mávla rukou, aby chlapce odehnala. "Až se se mnou proletíš." mrkl na ní chlapec vyzývavě. "To se nikdy nestane." upozornila chlapce s úšklebkem. "Jak chceš." odvětil chlapec, popadl její skicák a nasedl na koště. "George! Opovaž se!" vyjekla. "Opovážím." usmál se vítězně chlapec. Odrazil se od země a už se vznášel několik metrů nad dívkou. "Georgi! Sakra, Georgi! Poleť dolů!" křikla Hope, čímž k sobě přitáhla pozornost druhého zrzavého chlapec a spolu s ním i svých kamarádek. "Okamžitě poleť sem!" "Jak si přeješ." usmál se na ni líbezně a sletěl o něco níž. "Rozmyslela sis to?" zeptal se jí. "Ne." odvětila dívka tvrdohlavě. "Vrať mi to." "Obávám se, že musím trvat na své podmínce..." "Takže mi ho nedáš?" "Pokud se se mnou neproletíš, tak ne." "Fajn." brunetku vyskočila za nohy. "Tak si ho nech." s tím zamířila dolů z tribuny a hned na to z Famfrpálové hřiště.

Zrzavý chlapec se za ní zmateně díval. V ruce svíral onen tajemný blok, do nějž si dívka každou chvíli cosi kreslila. Zajímalo jej, co se v něm nachází. Přesto nedokázal sebrat odvahu a nahlédnout do něj. Hope mu to ukázat nechtěla. Nepřišlo mu proto správné, do něj nakouknout. Kdyby chtěla, ukázala mu to. Z kapsy vytáhl hůlku a diář kouzlem zmenšil. Strčil si jej do kapsy a rozletěl se za svým dvojčetem. Myšlenkami byl však stále s drobnou brunetkou, jež nyní naštvaně křáčela do hradu a tiše na něj nadávala.

_______________________________________

Kapitola 30! Šíleně to letí. 😶 Každopádně v komentářích padla otázka ohledně asku. Jelikož jsem jej u Cizinky udělala, tak jej udělám i tady. (Pokud budete mít zájem). 🙃

Takže mi prosím posílejte otázky (nejlépe do zpráv, tak na nikoho nezapomenu). Děkuju! 😊

💋🤗💖