Dcera cizinky

Kapitola 53: Píše Charlie!

Po návratu z Prasinek se Hope svalila do postele. "Chci spát." postěžovala si. Katie však zavrtěla hlavou. "Žádný takový. Prvně se převlékni, potom si zajdeme na večeři a až teprve potom půjdeš spát." "Proč?" fňukla dívka. "Protože to normální lidé dělají." odpověděla jí dívka. Brunetka se posadila na posteli do tureckého sedu a naklonila hlavu na stranu. "Já ale nejsem normální." namítla. "Má pravdu." přesvědčila Alice a sama se rozvalila na své posteli. "Tak to teda ne!"

K brunetčině překvapení Katie vyhrála. Během několika minut byly převlečené a už společně mířily do Velké síně. S vidinou jídla se Hope malinko probrala. Přeci jen, chutné jídlo je dobrá motivace, no ne? Zvláště pokud si můžete dát své nejoblíbenější jídlo, ještě by to chtělo chvíli klidu a bylo by to perfektní. To však drobné dívce dopřáno nebylo. "Píše Charlie!" křikl jeden ze zrzků přes celou velkou síň, když se na stůl před něj snesla jejich rodinná sova.

Brunetka se na něj otočila. "Jak to víš?" zeptala se jej Hermiona, jež seděla spolu s Ronem a Harrym hned vedle něj. "Protože jen on píše jeden dopis pro všechny." "Prý šetří pergamenem." přidal se druhý zrzek. "Hope, je tu vzkaz i pro tebe." zavolal chlapec na brunetku. Ta s očekáváním, jež bylo jasně patrné v jejích očích, vstala od stolu a přešla k nim. Opřela se o ramena zrzka, jež v ruce svíral obálku. Chlapec věnoval dívce úšklebek, načež otevřel obálku, jež nesla jména třech zrzavých chlapců, jejich sestry, Harryho a nakonec i to, jež patřilo drobné brunetce.

"Pospěš si, Frede." pobídl svého bratra Ron. "Klídek, Rone." "Přesně. Taky ti nemusíme ukázat, co píše." Hope protočila očima. Tohle byla prostě dvojčata. Zrzek konečně vytáhl dopis z obálky a rozbalil jej. Dívka přelétla pergamen pohledem. K jejímu překvapení byla většina textu nečitelná. Pouze jeden jediný odstaveček byla dívka schopná rozluštit.

Drahá Hope,

Je mi jasné, že si lámeš hlavu s tím, proč nemůžeš většinu dopisu přečíš. Očaroval jsem jej tak, abyste si každý mohl přečíst pouze to, co náleží vaším očím. I když... Nepřekvapilo by mě, kdyby si to dvojčata navzájem přečíst mohla.

Dívka se uchechtla. Musela dát muži, jež onen dopis psal za pravdu. Měla dojem, že zmínění zrzci před sebou nemají žádná tajemství. Jako kdyby byli jedna duše ve dvou tělech.

Musím přiznat, že jsem poněkud zklamaný. Měl mi přijít dopis s novinkami od jedné nejmenované dívky a ono stále nic! Naštěstí mám ale sourozence, takže se nakonec vždycky všechno dozvím. Neuniklo mi tedy ani to, že si přijala pozvání mého mladšího bratra na ples. Takže George, jo? Vždycky jsem si myslel, že to bude Percy... Zřejmě nejsem neomylný. Jsem sebou hluboce zklamán. Každopádně, doufám, že mi brzy napíšeš.

S pozdravem,
Charlie.

Hope dočetla poslední řádek, jež byl určen jí a s úsměvem zavrtěla hlavou. Bylo jí jasné, že musí Charliemu co nejrychleji odpovědět. Hlavně na to nesměla zapomenout. Bohatě stačilo, že se jí to povedlo už jednou...

_______________________________________

Konečně jsem se dokopala začít psát příběh, jež mě napadl už před delší dobou... Než jej ovšem začnu vydávat, dokončím obě Dcery! Slibuju... 😁😇

💋🤗💖