Dcera cizinky

Kapitola 76: Normální student

Ticho, jež v knihovně vládlo, přinášelo dívce tolik potřebný klid. Zkoušky NKÚ se blížily neskutečným tempem. Den ode dne byla dívka nervóznější. To byl také důvod, proč z Famfrpálového hřiště zamířila rovnou do knihovny. Nepočítala však s tím, že se jí myšlenky budou rozutíkat na všechny strany. A to i do minulosti. Čím dál častěji dívka vídala úryvky ze života ženy, jež byla její matkou. Čím dál častěji nahlížela do života dívky, jež byla pro dobu, ve které se nacházela, cizinkou. To, co viděla, ji velice často mátlo. Nejhorší však pro brunetku bylo vědění, že tomu nemůže nijak zabránit. Vidiny přicházely samy od sebe. Nevítané, nechtěné. Jako host, kterého nikdo nezval a přesto se objevil před vašimi dveřmi.

Caklapla svůj skicák a otevřela jednu z knih, jež měla připravené na stole. Jen do toho. Popohnala samu sebe. Nalistovala první stranu a dala se do čtení. Neuběhlo ani deset minut, a už onu knihu s hlasitým povzdychem zaklapla. "Copak?" Dívka se rukou chytila za hrudník. "Pitomče." utrousila při pohledu do hnědých očí odstínu, jež nebyla schopna určit. "No dovol!" chlapec se zatvářil dotčeně. Na dívku to však ani zdaleka neplatilo. "Co tu chceš?" zeptala se chladněji, než původně zamýšlela. "Co bych asi tak dělal v knihovně." ušklíbl se chlapec. "No, normální student se sem chodí učit nebo si číst..." Zrzek vyděšeně vytřeštil oči. "Klídek. Nikdy bych si nedovolila tě podezřívat z něčeho tak intelektuálního." uchechtla se při pohledu na to, jak zrzek nafoukl tváře. "Nech toho, bublino." vyplázla na něj dívka jazyk. "Co tu teda děláš?" zeptala se znovu. "Hledám tě." "Cože?" podivila se Hope. "Teda... Hledal jsem tě. Už tě nemusím hledat, když jsem tě našel. Však víš, jak..." Dívka mu přiložila ukazováček na ústa. Když byl nervózní, slova mu z úst vycházela dřív, než je stačil alespoň krátce promyslet. Těžce polkl, čemuž se dívka zasmála. Bylo zvláštní vidět jej nejistého. Takový býval jen málokdy.

Hope odtáhla svou ruku od jeho rtů. "Proč si mě hledal?" "Moc se ptáš." poznamenal zrzek. "Vždycky se ptám." upozornila jej brunetka. Chlapec přikývl. "Potřebuješ znát odpověď. Na všechno. Jako kdyby nic nemohlo existovat bez důvodu..." "A také ani neexistuje. Vše má své..." "Vysvětlení. Vše má svůj důvod." doplnil ji. "To jsi celá ty. Ne všechno se dá ale vysvětlit logicky." Na to neměla Hope co namítnout. "Pojďme se projít." navrhl chlapec. Aniž by čekal na její odpověď, zamířil ke dveřím. Neohlížel se. Věděl, že jej dívka bude následovat. Netušil, kde bral tu jistotu, ale z nějakého důvodu věřil, že za ním půjde, ať už se rozhodne jít kamkoli.