Upozornění! Příběh je pokračováním příběhů s názvem Cizinka a Cizinka 2 (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Hope Roxanne Lupinová. Dívka, jež se narodila Cizince a Pobertovi. Své rodiče vždy obdivovala a to i přes to, že jí velká...
Jakmile první den zkoušek skončil, odebrala se Hope se svými kamarádkami do Nebelvírské věže. Zatímco se Katie s Alice hned po převléknutí vydaly se svými košťaty na Famfrpálové hřiště, aby si pročistily hlavy, Hope zůstala ve svém pokoji. Ze svého nočního stolku vytáhla skicák, na nějž už nějakou dobu nesáhla. Otevřela jej hned na první stránce. Postupně otáčela a při pohledu na obrázky, jež sama nakreslila, vzpomínala na chvíle, které tento rok zažila. Jak seděla ve společenské místnosti a kreslila krajinu, jež se pod ní rozprostírala. Jak její přátelé létali na košťatech a ona pouze seděla na tribuně a tužkou jezdila po papíře. Tehdy jí jedno z dvojčat skicák vzalo. Poměrně dlouhou dobu se bez něj musela dívka obejít. Následovaly tedy vložené kusy pergamenu.
Za ten rok toho nakreslila poměrně hodně. Ať už se jednalo o podivné rostliny, s nimiž se setkala během Bylinkářství, kouzelné tvory, jež viděla během hodin s Hagridem nebo o studenty, jež během dne potkávala na chodbách. Často také kreslila pozemky Bradavic, zvláště ráda měla jeden obrovský strom, jež rostl kousek od jezera. Mezitím vším však převládal portrét chlapce, jehož ještě před rokem nemohla vystát. Je zvláštní, jak se naše postoje a pocity mění. Možná je to tím, jak rosteme. Možná tím, že nás věci, jež se nám stanou, změní. Mění nás také lidé v našem okolí... Možná proto časem ti, jež jsou nám nyní blízcí, po sobě zanechají jen vzpomínku a naopak ti, které jsme kdysi nenáviděli se stanou středem našeho vesmíru. Kdo ví, co všechno za tím stojí. Není to však nic neobvyklého.
Kolem páté se ozval dívčin žaludek. Brunetka se tedy konečně převlékla z uniformy do sukně a košile. Obula si tenisky a přečesala culík. Skicák vrátila do nočního stolku. Když se chystala opustil pokoj, zastavilo ji nespokojené zamňoukání. Pohlédla proto směrem, ze kterého jej zaslechla.
Se smíchem přistoupila k posteli a nahla se nad příčinu onoho mňoukání. "Copak? Pánovi se něco nelíbí?" zeptala se a jen tak tak potlačila smích. Koucorek znovu zamňoukal, nad čímž dívka protočila očima. Fix na dívku varovně zasyčel, což mu dívka s radostí oplatila. Pohled na Fixův výraz byl vážně k pokukání. Hope se pobaveně zakřenila, podrbala kocourka za ušima a vyšla z pokoje.
Ve Společenské místnosti se zastavila. Uvědomila si, že přesně tady stála 22.května, v den svých šestnáctých narozenin. Přesně na tomhle místě sfoukla všech šestnáct svíček a přesně tady si měla přát přání. "Už žádná tajemství." zašeptala své přání. Byla ráda, že bylo venku tak krásně. Všichni studenti byli venku a ona tu alespoň byla sama. A v tu chvíli se rozhodla. Už toho měla dost. Měla spoustu otázek, ale nějakou začít musela. Kdo je Roxanne?
_______________________________________
Dneska mi to nějak jde. 😁 Chcete dneska ještě jednu kapitolku nebo už toho na vás bylo moc? 🙃😅
Fixův výraz:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
