Dcera cizinky

Kapitola 67: Bunda

Drobná brunetka i z tribuny rozpoznala, že jeden ze studentů je oproti druhému trpaslík, a že má delší, hnědé vlasy. I přesto, že nyní neměly svůj objem, je poznala. Nebyla jediná. "Hermiona." vydechl úlevě nejmladší ze zrzavých bratrů. Hope pevně stiskla Harryho ruku jež jí drtila rameno. Chlapcův stisk zesílil ve chvíli, kdy si Kruvalský šampión přitáhl dívku blíže k sobě, snažíc se udržet její hlavu nad vodou. Tehdy v ní hrklo. "Něco se děje." zašeptala. Vítr, jež se kolem jezera proháněl neskutečnou rychlostí jí bral slova od úst. Její přátelé však seděli dost blízko na to, aby jí rozuměli.

Srdce Nebelvírských zachvátila panika, když viděli, jak Krum táhne Hermionu ke břehu. Když se dívce na pouho vteřinu potopila hlava, jeden z chlapců to nevydržel. Vyskočil na nohy a už utíkal po schodech dolů, následován svým věrným brýlatým kamarádem.

Brunetka už nemohla déle sedět na svém místě. Proto také vstala. Než se však dostala ke schodům, chytila ji za ruku její kamarádka, přičemž volnou rukou ukázala k hladině jezera. Vynořili se z ní dvacet jezerních lidí, jež tvořili jakýsi kruh. Uprostřed něj se nacházela dívka, jež vypadala zmateně. Jak se zdálo, neuměla moc dobře plavat. To už Hope stála na písčitém břehu jezera. Nebyla však sama. Když jedno z dvojčat proběhlo kolem ní, podalo jí svou bundu. Druhé ji odhodilo na zem a už se společně se svým bratrem vrhalo do vody. Brunetka zvedla druhou bundu ze země a rychlým krokem zamířila na druhou stranu jezera.

Ve stanu, jež sloužil jako ošetřovna, se madame Pomfreyová věnovala šampiónům a těm, jež pro ně znamenali mnohé. Šampiónka Krásnohůlek však vyběhla ze stanu ve chvíli, kdy k němu dorazila Hope. Než stačila světlovláska skočit do vody, aby se vrhla na pomoc své mladší sestře, Nebelvírka ji zadržela. Pevně ji chytla za ruku a donutila zastavit. "Bude v pořádku, Fleur. Vidíš." kývla hlavou k dvěma zrzavým chlapcům, jež mezi sebou táhli děvčátko, jež kolem sebe házelo rukama. Dívka si evidentně oddechla, že její sestra žije. "Měla bys jít do stanu." Fleur vrhla po brunetce nehezký pohled. "Přivedou ji tam. Nemusíš se bát. Bude prochladlá, ale určitě se jí nic jiného nestalo." Šampiónka Krásnohůlek váhala. Když však ze stanu vyšel chlapec, jež jí pomohl z vody, nechala se odtáhnout do tepla.

Během pár minut se ke břehu dostala dvojčata se světlovláskou. "Jak je jí?" zeptala se zrzka, jež dívenku vynášel z vody v náručí. "Je jen vyřešená." Hope si evidentně odechla. Chytila chlapce za rameno a jemně se na něj usmála. Viděla, jak k nim míří ředitelé škol. "Běžte dovnitř. Fleur se o ní hrozně b..." "Fleur?" zeptala se holčička. Při zaznění sestřina jména očividně pookřála. "Odnes ji tam." Zrzek přikývl a už dívce zmizel z očí. Kolem dívky se do stanu prohnala ředitelka Krásnohůlek, profesor Brumbál a hned za ním Karkarov, který na brunetku nezapomněl nenávistně pohlédnout.

Povzdych, jež vyšel z dívčiných úst mohl slyšet pouze jeden chlapec, jež stál za ní a třásl se zimou. "Hope." oslovil brunetku, jež sebou polekaně škubla. Úplně na něj zapomněla. "Vypadáš vyděšeně." Přikývla. Všimla si, jak se chlapec třese. Vytáhla proto z kapsy hůlku, usušila mu kouzlem oblečení a podala jednu z bund. Chlapec se při pohledu na kus oblečení ušklíbl. "Co je?" podivila se dívka. "Ta je Fredova." oznámil jí chlapec. "No a... Jo tak." protočila Hope očima nad tím, jak dlouho jí trvalo, než jí to došlo. Podala chlapci druhou bundu a hned, jakmile si ji oblékl, společně vstoupili do stanu.