Dcera cizinky

Kapitola 20: Nebelvírští prváci

Zatímco někteří studenti stále protestovali, že stanovení hranice není spravedlivé, poslal je profesor Brumbál spát. "Uvidíme se později." mávla drobná dívka na své kamarádky a už se davem prodírala k Nathanovi, který k sobě svolával Nebelvírské prváky. Dívka se beze slova postavila vedle něj. "Jak ti chutnala večeře?" zeptal se chlapec, aniž by jí věnoval jediný pohled. "Byla výtečná, jako vždy." "Souhlasím." Hope pohledem přelétla děti a když zahlédla blonďaté vlásky, jež patřili chlapci, který byl vyšší než ostatní, zářivě se usmála. Chlapeček koukal do země, ale jakmile pohlédl vzhůru a spatřil brunetku, okamžitě se prodral mezi svými novými spolužáky. Hope se skrčila a chlapce objala. "Tak je z tebe Nebelvír." šeptla. "Myslíš, že budou mít rodiče radost?" "Budou na tebe pyšní, Archie. Byli by pyšní, ať už bys byl v jakékoli koleji." pohladila jej dívka po tvářičce, načež se opět narovnala, jelikož Nathan dal povel k odchodu.

Cesta do Nebelvírské věže se trochu protáhla, jelikož schody se rozhodli měnit vždy v tu nejméně vhodnou chvíli. Nakonec to ale dokázali a společně stanuli před obrazem Buclaté dámy. "Tak to jsou ti nový? Vypadají rozkošně, co říkáš, Hope?" "Máte pravdu." přitakala dívka. "Jaké jsi měla léto?" zeptala se postava na obraze. "Odpusťte, ale poněkud spěcháme." ozval se druhý Prefekt. "To je pravda." souhlasila dívka. "Mandragora." pronesl chlapec, načež se obraz Buclaté dámy odklonil. "Stále nechápu, proč máme zrovna takové hesla." "Hope, moc nad tím přemýšlíš." upozornil ji chlapec, a jako pravý gentleman jí nechal vstoupit jako první. Drobnou dívku následovali prváci, pro kterých konečně vstoupil i Nathan. "Vítejte v Nebelvírské společenské místnosti." usmála se na všechny Hope. "Chlapecké ložnice jsou vlevo, po schodech nahoru." oznámil prvákům chlapec. "Dívčí ložnice jsou zase po schodech vpravo nahoře." přidala se brunetka. "Rozvrhy dostanete zítra na snídani, tak tam buďte včas. Kdyby kdokoli z vás něco potřeboval stačí, když se obrátíte na nás nebo na nějakého jiného Prefekta, Prefektu či Primuse." "Tak, to by bylo pro dnešek vše. Teď šup do pokoje." mrkla na ně dívka a hned, co se studenti rozutekli, sama zamířila  ke schodům, jež vedly k dívčím ložnicím. "Hope." oslovil ji Nathan. "Ano?" "Dobrou noc." "Dobrou, Nathane." přikývla dívka a už vybíhala schody.

Jen co vešla do ložnice, zděsila se. Zavřela za sebou dveře a několikrát zamrkala. "Vážně? Vážně jste musely udělat takový bordel?" vyvalila oči na oblečení, jež se válelo po celém pokoji. "Válčily jsem." pokrčila Alice rameny. "Tak to všechno vysvětluje." uchechtla se brunetka, shodila oblečení svých kamarádek ze své postele, poté otevřela Fixovu klec a počkala, až kocourek vyleze. Vzala jej do náruče a otočila se s ním na své kamarádky. "Seznamte se s Fixem." zazubila se na ně. Než se nadála, už obe dvě staly u ní a kocourka drbaly za uchem. "Já si říkala, co tu dělá ta klec." "Jo, ale tohle mě nenapadlo." přidala se ke Katie Alice. "Dostala jsem ho dodatečně k narozeninám spolu s novým koštětem." vysvětlila dívka. "A jaké koště..." chtěla se zeptat Alice, ale Katie ji loktem šťouchla, načež zavrtěla hlavou. Bylo jí jasně, že brunetka z tohoto dárku nadšená nebyla. Kocourka si vždycky přála, takže to byl skvělý dárek. Ale koště? Navíc, když už dívka jedno měla? Hope často říkala, že pokaždé, když od rodičů dostane něco ve spojitosti s létáním a Famfrpálem, připomene jí to, že není dost dobrá. Viděla své matce na očích, jak ji mrzí, že si se svou dcerou nemůže zahrát. Jenže dívka taková prostebyla. Famfrpál ji nebavil. Proč by tedy měla projevovat nějakou snahu jej hrát? Aby byla někým kým není? Věděla jistě, že to by její rodiče nechtěli. Přesto měla Hope pocit, že ji vidí jako něco víc než doopravdy je.