Dcera cizinky

Kapitola 69: Trojice kamarádů

Na bílém lůžku ležela dívka s hustými vlasy. Byla zabalena v teplé dece. Její tvář byla bledá, hlavu měla ovázanou obvazem, jež ba sobě měl stopy krve. To, co však brunetce trhalo srdce na tisíce kousků nebyl stav, ve kterém se dívka nacházela, nýbrž pohled na chlapce, jež seděl na židli vedle jejího lůžka a ve své poměrně velké ruce svíral její drobnou ručku. Už na první pohled bylo jasné, jak moc zrzek trpí. Jeho oči byly zalité slzami, jež si jedna po druhé hledaly cestičky na jeho tváři. Za ním stál jeho brýlatý kamarád, jež sám neměl daleko k slzám.

Všichni věděli, jak moc je tato dvojice chlapců závislá na mudlovské dívce, jež byla nejchytřejší čarodějka z celého ročníku. Znali se od jejich první cesty do Bradavic. Hope si doteď pamatovala znechucený pohled, jež Hermiona vrhla na Rona, když si všimla čokolády na jeho nose. Nebo jak opravila Harrymu brýle. Už tehdy věděla, že má čest s chytrou a mocnou čarodějkou. Tihle tři však nebyli přáteli odjakživa. Chtělo to čas, trpělivost a společně strávený školní trest, aby si uvědomili, že prostě patří k sobě. Hermiona a její inteligence, Harry a jeho statečnost a nakonec Ron a jeho paličatost. Každý měl vlastnost, jež dokonale charakterizovala jeho osobnost. Ať už byla občas sebevíc otravná, nevyčítaly si to. Respektovali se takoví, jací byli. A přesně tak by to v přátelství mělo být.

Už nějaký ten rok bez sebe nedali ani ránu. O to horší pro chlapce bylo, když dívka nyní nehybně ležela ba lůžku a oni jí nemohli nijak pomoci.

Ron nešťastně vydechl, čímž si vysloužil brunetčin starostlivý pohled. Hope se trochu obávala, že se mu budou jeho starší bratři smát. To se však nestalo. Jeden z nich mu povzbudivě stiskl rameno, zatímco druhý přistoupil k drobné Nebelvírce a propletl si s ní prsty. Tohle gesto bylo u chlapce tak neobvyklé, že sebou dívka zmateně cukla. Zrzkovi to samozřejmě neušlo. Rozhodl se tedy dívčinu ručku raději pustit. Ta však akorát jeho ruku pevně sevřela a bokem se k němu přitiskla. Dříve by od něj odkráčela tak daleko jak jen by to šlo. Nyní však chtěla cítit jeho přítomnost. Být s ním.

Ozvalo se tiché zakňučení, po němž se Hermionina víčka zachvěla. Krátce na to dívka otevřela oči. "Vyděsila si mě!" křikla na ni Ron. Hermiona na něj zmateně pohlédla, načež se ušklíbla. "Harry nás děsí skoro při každém zápase. Nikdy takové scény neděláš." "Jenže to je Harry a ty si..." "Jestli řekneš holka, tak ti jednu střelím." varoval chlapce jeden z jeho starších bratrů. Hope se tiše zasmála. Zatímco Ron dělil svět Famfrpálu na dívky a chlapce, dvojčata je brala jako celek. Copak na tom záleží?

Ron po varování svého bratra raději zmlkl. Jakmile mu došlo, že stále ještě svírá Hermioninu ruku, zrudl a rychle dívku pustil. V tu chvíli vešel za zástěnu Kruvalský šampión. Smutně hleděl na dívku, jež byla na Vánočním plese jeho partnerkou. Hope se smutně usmála. "Pojďte. Necháme je, ať si promluví." vybídla čtveřici Nebelvírů. "Drž se." usmál se na Hermionu brýlatý chlapec, načež odešel i s jedním ze zrzevých dvojčat. Následovala jej brunetka z druhým dvojčetem. Zrzci vrátili deky madame Pomfreyové a společně s Harrym vyšli ze stanu. Na Rona nečekali. Rovnou zamířili do hradu. Nevěděli, jestli jej Hermiona požádala, aby u ní zůstal nebo prostě odmítl odejít. Vyšlo to nastejno.

_______________________________________

Tak co? Dáme dneska ještě jednu kapitolku? 🤔

💋🤗💖